Tumannosť Andromedy (1967)

Jefremovu knihu Mlhovina v Andromedě z knihovničky rodičů jsem jako dítě nadšeně hltal (několikrát), ač byla značně stará už tehdy. V mé současné knihovničce se také nachází. Rozmáchlá vize budoucnosti, silně ideologicky komunistické, a přesto dost lidské, dala prostor vlastním představám a zamyšlením nad lidskou kooperací, nezištností, lidstvím... Zde dostaly vesmírné vzdálenosti perspektivu. Lidé sledují mezihvězdné vysílání vzdálených civilizací, a i ve filmu smutně hovoří o čase, který je dělí, a osamělosti mimozemšťanů. Ti před desítkami či stovkami let, kdy nyní sledované vysílání probíhalo, mysleli, že jsou sami -- a stejně dlouho budou netrpělivě čekat na odpověď... Stejné osamocení a oddělení, smutek, že nejsou s ostatními, se týká hvězdné výpravy uvízlé u vyhořelé železné hvězdy... Myslím, že pokud přistoupíte na toto sdělení, touhu procházející celým filmem, může vás silně zasáhnout... Film je uťatý v půlce děje, tedy nedostane se na rozuzlení čtyřúhelníku, vysvětlení nalezeného disku na temné planetě, a grandiozní (a úspěšný) experiment, při kterém Mven Mas a Dar Veter totálně poruší důvěru v ně vkládanou, zničí vysílač a snad polovinu elektráren na Zemi, nicméně překlenou vzdálenost mnoha parseků a spojí se s mimozemšťany v reálném čase... a Dar Veterův soud a katarzi, kdy se musí vyrovnávat s tím, že zavinil smrt mnoha lidí, kteří na místě zahynuli. Považuji to za velmi zdařilou adaptaci, která se zbavila většiny balastu knihy.

Ze soucitu dvě hvězdy. Knihu jsem miloval a mám ji v knihovně dodnes, ale film je fakt šílenej parodickej paskvil i na sovětskou kinematografii té doby.

Teorie krajní meze zakazovala sovětským spisovatelům rozvíjet příliš futuristická témata, ale Ivan Antonovič Jefremov měl proti ní zřejmě imunitu. Psal o dobrodružstvích mnohokrát propíraných v americké sci-fi zlatého věku, jen v reáliích mu vlastních. Proto je Mlhovina v Andromedě tak unikátní. Snoubí dobrodružnou space operu a naivní idealistickou vizi komunistické utopie, rozšířenou po celé Mléčné dráze. To platí o knížní předloze, ale bohužel ne o filmu, protože je v něm ideologická složka zatlačena do pozadí. Obvykle bych to ocenil, ale tímhle rozhodnutím ztratila Mlhovina v Andromedě svou výjimečnost a stalo se z ní stěží průměrné sci-fi.(18.03.2020)

Urputná nuda, která se sice snaží tvářit jako klasické sovětské scífko s nádechem hlubších myšlenek a jímavým, neblbým příběhem, ale hle, nějaká prachsprostá, bídná entita se rozhodla tyhle celkem příjemné propriety zazdit tím, že cesta k (nudnému! Blbému!) konci je dlážděná odpudivou červenou knihovnou, za kterou by se nemusela stydět ani germánská velkoproduce ve znamení Hallmarku a Rosamunde Pilcherové. Ne, tohle se nepovedlo, scénář psala nejspíš hrouda zamilované ovesné kaše a herecké party by koneckonců madame hrouda taky možná odehrála lépe. Jedna hvězdička navíc za příjemnej retroháv.(31.01.2015)

Poměrně neuvěřitelná kreace. Srovnat to snad lze s opusemPlaneta Bouří (1962), ale spíš ne, protože Planeta Bouří je navzdory dobovým omezením stále film. Zde se jedná o formální, ideologicky přesný přepis představ autora knižní předlohy (I. Jefremov) o komunistické budoucnosti lidstva, ve kterém, snad aby nebyla narušena "prostá" ušlechtilost prezentovaných "nových lidí", režisér rezignoval na jakoukoliv invenci co se týče vizuální stránky (triky byly zřejmě zavrženy jako buržoazní vejmysl) stejně jako na jakýkoliv náznak akce. Soudružská psychologie postav - např. expozice "milostného" čtyřúhelníku Erg Noor/Niza vs. Dar Veter/Veda Kong (popravdě jména jak ze Star Treku) - je už jen tristní třešnička na tomto podivně odfláklém dortu ... Doporučil bych to snad jako studijní materiál (i když teda nevim ke studiu čeho vlastně). Nicméně dávam 3/5. Ostalgie?(23.03.2011)