2001: Vesmírná odysea (1968)

Dlho som sa tomu filmu vyhýbal, pretože som vedel, aké pomalé tempo ma v ňom čaká, ale teraz keď som si ho pozrel, tak už viem, prečo ho väčšina považuje za výborný sci-fi snímok. Film poukazuje na to, ako sa ľudská forma života dokáže ďalej vyvíjať. Na začiatku je 20 minútový záber na opice a keď nájdu monolit, tak tá určitá forma ľudského života sa pretvorí na ďalšiu etapu ľudského života. A takýmto tempom sa film uberá, nič iné od toho nečakajte. Tvorí sa tam zaujímavá atmosféra a popri väčšine záberoch hrá aj príjemná hudba. Trikové scény vyzerali veľmi dobre. Kebyže neviem, že ten snímok vznikol v roku 1968, tak by som tipoval, že vznikol oveľa oveľa neskôr. Nie je to film pre obyčajného konzumenta kinematografie no, pretože rozpracúva ťažkú filozofickú tému. Ale keďže ja som milovník takýchto žánrov, kde mi film nedá všetky odpovede a musím sa trošku zamyslieť nad hlavnou myšlienkou a podobnými súvislosťami medzi sebou, tak ma to dosť zaujímalo.9/10 4.5/5*

Eh... doporučuju dva hrnky kafe a pořádnou dávku trpělivosti, než se film aspoň trochu rozjede. Příběh hodně táhne hudba (to vydrželo až do dnes) a vizuální zážitek (ten hodně zestárl). Hlavní motiv je zajímavý, sekvence s ikonickým HALem 9000 taky. Bohužel je ale forma vyprávění dost líná a rozuzlení neuspokojivé.

„Co je velkého na člověku, jest, že je mostem, a nikoli účelem,“ pronáší Nietzscheho Zarathustra. Co je velkého na Vesmírně Odyseje, jest, že je mostem mezi ranou, pulpovou sci-fi a tou moderní, a zároveň účelem sama o sobě. Nejslavnější tranzice filmové historie. Nejslavnější užití valčíku, které učinilo z buržoazního tance melodii vesmíru a kosmických plaveb. Vesmír inscenovaný tak přesvědčivě, že vedl pochybovače přistání na Měsíci ke konspiraci, že ho celé natočil Stanley. Kubrick pojal svou odyseu jako cestování časem i prostorem, a přestože film tematizuje evoluci člověka, dělá tak bez přílišného optimismu. // Nad Vesmírnou odyseou se rozednívá za zvuku fanfár Straussovy symfonické básně Tak pravil Zarathustra, která se od té doby spojuje s ceremonií a pompou. Inspirovaná Nietzscheho spisem ohlašujícím příchod nadčlověka, Kubrick ji volí jako doprovod milníků lidského vývoje. Zamíří tak k momentu, kdy se první hominidé chopili nástroje. Tento evoluční skok se děje ve stínu, a možná pod dohledem, tajemného monolitu. Jakmile se do vzduchu vhozená stehenní kost přemění v satelit, víme, že jsme se posunuli miliony let vpřed. Kamera ladně pluje na melodii Na Krásném modrém Dunaji, zatímco zabírá modrou planetu. Clarke si během práce na Vesmírné odyseji vedl deník, kde si poznamenal, že Kubrick je odhodlán „vytvořit umělecké dílo, které by budilo údiv, bázeň, dokonce hrůzu“. Bázeň a chvění rozhodně vyvolává záhadný černý monolit, který se zjevuje v lidských dějinách a předznamenává progres. Rozpohybovává nejen evoluci člověka, ale zápletku samotnou. // Kubrick jako kdyby postupně odřezával spolupracovníky, aby nikdo nemohl pochybovat, kdo je jediným tvůrcem tohoto epochálního díla science fiction. Sám jako by se situoval do pozice „hvězdného dítěte“, do něhož se Bowman na konci transformuje. Není pochyb o tom, že Vesmírná odysea je dítkem Kubrickovy vize. Jeho styl je všudypřítomný: zároveň technicky perfektní i transcendentní, s obrazy symetricky rámovanými na střed, zatímco člověku nezbývá než pochybovat, je-li opravdu středobodem vesmíru. Kubrick vesmír pojímá jako místo nehostinné a zároveň jako kolébku všeho života. A ten k nám promlouvá svým tichem. Jako se vesmírem nenese zvuk, podobně němý je i Kubrickův epos. Vesmírná odysea představuje mnohem více než technologický průlom a vrchol analogové filmařiny a foto-mechanických efektů. Nekonečně inspirativní, nekonečně inovativní, nekonečně se rozpínající nad kinematografií a kulturou jako klenba samotného vesmíru. Vesmírná odysea je monolit a hegemon filmového hard sci-fi.Extenzivněji v knizeEncyklopedie sci-fi filmu.

Nuže, konečně jsem se dokopal k tomu, abych napsal recenzi, jelikož jsem si tento mistrův opus magnum po letech opět přehrál na DVD v původním znění bez titulků. Ano, jistě, je to pomalé. Výhrady chápu. Dnes musí filmy řádně bujet ve zběsilém tempu, nejen v žánru sci-fi. V psychedelickém závěru je to pro někoho až únavné. Leč považte, kritici, že ten film vznikl v roce 1968. Sci-fi filmy 60. let byly až na vzácné výjimky hovadiny s nuznými triky a trapnou výpravou. Toto je ovšem skvost dotažený po všech stránkách k dokonalosti. Zejména pak vizuální, což platí nejen v kontextu 60. let, ale absolutně. Ani po desítkách let, kdy jsem film viděl poprvé, nelituji jediné minuty, kdy jsem na to opět nevěřícně zíral.

Uběhlo pár let co jsem to viděl poprvé. Nepamatuju si jestli se mi to líbilo nebo ne a tak jsem si to pustil znovu. A zjistil jsem že je to film kterému nerozumím a který mně nudil. Tuším jen 2x v životě jsem napsl že režisér je kretén který určitě ve své hlavě měl dokonalý plán jak film natočit ale když to praktikoval do reality filmového pásu, myšlenky se rozutekly. Vypůjčím si větu jedno zdejšího hodnotitele "Nemůžu hodnotit film, který nemá nosný základ a myšlenka odplula do vesmírného nekonečna" Kubrick je magor, který natočil filmy o kterých se dá říci jen jedno - nepochopitelné pro normální lidi (protože tento skvost není jediný film od Kubricka kterému jsem nerozumněl) Druhé shlédnutí vesmírné odysey mě přesvědčilo o tom že jméno režiséra je opravdu jen jméno režiséra a ne záruka kvality a vkusu. 1 za triky.