Když dinosauři vládli světu (1970)

Tak než vyjádřím svůj názor, dovolím si nejprve přepsat zápis z mého filmového deníku ze 7.9.1998. „Další ze série animovaných loutek. Na začátku utržený saurus (12), 34, 39 další obludy. Pak drak (50), pterodaktyl (58), obrokrab(86). Triky chudé na dnešní dobu, dějově slabší. Průměr.“ +070998+sat1+9209bt++. O rok později jsem týž film viděl na nejmenované české tv stanici, tedy i česky. Můj nynější názor je skoro stejný. Hodnocení neměním. Mám rád blondýny, ale Victoria nebyla tak hezká jako Senta Berger. Zato je alespoň Victoria ukázala. No, nebudu se dále rozepisovat. Jen pro srovnání s „filmy“, nebo spíše divadelními hrami se Sentou Berger byl toto film se vším všudy. Akíta.

Samozřejmě, že ten film je dějově relativně slabý a na postavy se moc spolehnout nemůžete, ale já jsem se na to díval proto, že jsem chtěl vidět další trikové mistrovství, kterého se mi dostalo. Není to místy tak ladné, ale přesto se zde ukazuje, že stop motion je prostě cesta, kterou bych rád viděl i dnes. Jen je toho už trochu málo, bohužel.

Pozoruhodný hraný dokument o tom, že peroxidové blondýnky čelily protivenství už od počátku věků. Před 100 miliony let, ano, když lidé používali pouze primitivní slovníček sestávající z 70% ze slova "Akita" a z asi 8 dalších slov, život byl úplně jiný. Dinosauři byli občasnou potravou lidí, občas to bylo obráceně. V typickém kmeni řádil přírodní výběr mnohem divočeji než dnes, z žen přežily pouze ty s parametry Playmate. Pokud ale měly světlé vlasy, staly se potravou pro uctívané, nenasytné Slunce. Z čehož měly radost všechny až na naši hlavní hrdinku. Zde se ale musím pozastavit u historické nepřesnosti, náčelníci obou mírumilovných tlup zastávali v tomto dokumentu i roli hlavního vymahatele náboženství, tedy roli šamana i kata. To je samozřejmě zjednodušený pohled, ale chápu tuto snahu po pominutí přílišných komplikací nepodstatných pro již tak mnohovrstevnatý děj. Dokument je zasazen do nejzásadnějšího momentu lidské historie vůbec, tedy doby, kdy Slunce, které do té doby obíhalo kolem Země (! a pak že staří byli naivní a hloupí) vybuchlo a vyprsklo ze sebe akreční disk, ze kterého se během zhruba tří týdnů zformoval Měsíc. Jakmile se plně dotvořil, naskočila gravitace a začal fungovat příliv a odliv, samozřejmě napoprvé kataklyzmatických rozměrů, včetně útoku potvor z mořských hlubin. /// Tedy to byla taková kokotina, že nebýt tak myšlenkově řídká a rozvleklá, byla by úžasně zábavná. Neuvěřitelně skvělá byla práce animátorů, s ohledem na rok vzniku šlo o (tehdy) jeden z nejdokonalejších trikových filmů vůbec. Rozum zůstává stát, do čeho byla tato lidská kreativita vymrhána.

V době svého vzniku byly tyhle pravěké naivně-romanticko-dobrodružné spektákly docela populární (vizzde). V tomto případě se nejedná o nijak špatný film (i když nad logikou doby a místa děje radši neuvažovat), jenomže za ta léta tak silně zestárl, že snad jen bujné vnady hlavní hrdinky dokážou někoho k jeho sledování přilákat. 40%.

Pred bojom o oheň svetu vládli dinosauri. Túto nepríliž známu snímku som kedysi dávno videl ako film na nedelné poobedie na Nove a zvlášť ma neoslnil, o to príjemnejšie bolo ale jeho pozretie po rokoch. Čím film najviac zaujme, že po krátkom prológu nastupuje príbeh v pravekej reči, kde pri slovných spojeniach ako ,,utala makan" , ,,unea makan" či ,,akoba" vám bude slovník úplne zbytočný. Ako už Chřastal spomenul najviac sa však vyslovuje slovo ,,akíta" a jeho rozlúštenie je naozaj veľkým rébusom. Pri jeho analyzovaní som zistil, že najčastejšie funguje ako forma príkazu (v jednej scéne sa ním hlavná hrdinka s prstom nadol domáha dinosaura aby si sadol), ale dalo by sa ním označiť aj slnko či chatrč. Na svoju dobu má film naozaj skvelé špeciálne efekty, ktorých sa tentoraz neujal Harryhausen ale širšiemu publiku neznámy Jim Danforth. Jeho práca však v mnohom predčí aj pána Raya, hlavne jeho zosinchronizovanie scén dinosaurov (je ich tu asi 10) s ľudmi je veľmi presvedčivé. Veľkou výhodou filmu je, že i keď v ňom akurát niečo niekoho nežerie, skvelo sa dá pobaviť či už na spomínanej reči, na súbojoch žien, ale na niektorých až detinských vtípkoch tvorcov (dinosaurus si pomýli hlavnú hrdinku, ktorá spí v škarupine so svojim mláďatom a vydávaju za svoju. Nasledne ju potom dinosaurus začne na slovo poslúchať). No a čo sa týka hlavnej hrdinky, nie je vyslovene škaredá, ale žeby bola niečo extra. Sympatické mi bolo, že sa nebála ukázať prednosti - vo svojej dobe asi mládeži neprístupný film.