Transport (2008)

Být na konci druhé světové války německým vojákem, který přežil byste opravdu nechtěli. Ti šťastnější co padli do rukou spojencům se vraceli do naprosto zničeného Německa hledat rodiny a to co zbylo z jejich předválečných životů. Ti, co padli do ruského zajetí pak putovali do SSSR. Očekávalos e od nich, že odčiní všechna zvěrstva a škody, které německá armáda po celém území napáchala. Jejich život měl menší cenu, než tučín nebo brambora. Rusové nerozlišovali, zda jste byli nuceně odvedení, nebo zda jste si válčení dokud se jelo na vítězné vlně užívali. Pro ně jste byli prostě jen ti špinaví Němci. Po kom ale šli byli vojáci SS. Tito vojáci měli většinou jako znak příslušnosti k těmto jednotkám tetování, které si mnozí s blížícím se koncem vyřízli nebo poleptali aby bylo nečitelné. Avšak díky německé důkladnosti i stejným místům bylo jasné i bez tetování, s kým mají vyšetřovatelé NKVD tu čest. Stejně jako Němci při dopadení okažitě popravovali sovětské komunisty a politruky, podobný osud čekal příslušníky SS. A právem, protože mnoho z nich mělo na rukou krev mnoha nevinných lidí a neuvěřitelná zvěrstva.  A právě jedna taková skupina je odtransportována do tábora kdesi v SSSR, který mají na starosti ženy. Na tom nebylo nic divného, protože mužské ztráty byly za války extrémní a žen bylo více. V táboře se pak začínají rozplétat jednotlivé osudy zajatců i dozorkyň a zahoří i první náznaky lásky. Tomu se také není co divit, protože tělesným potřebám politika neporoučí. Čas od času tábor navštíví plukovník od NKVD, který pátrá po válečných zločincích mezi vězni. To vše v kulisách krutých ruských mrazů. Mnoho komentujících kritizuje absenci napjatějších momentů a v podstatě mají pravdu. Mne ale film zaujal právě tím svým prostředím i zvláštním obsazením tábora. Jen je mi divný ten odjezd zajatců, protože mnoho z nich pokud vím, opustilo SSSR často až na sklonku padesátých let a někteří dokonce právě díky novým vztahům po propuštění již v SSSR zůstali. Herecké obsazení je zde skvělé.  Malkovich jako důstojník NKVD byl opravdu děsivý, Vera Farmiga v roli lékařky byla nádherná. Když ti dva spolu tančili, mohl jsem na nich oči nechat. Mne film bavil i přes své pomalé tempo. jen si enjsem jist, co jím vlastně chtěl režisér říci, nebo ukázat. Dávám za troje housle.***

Melodram, zajímavý, ale klouzající po povrchu. Škoda. Z námětu se dalo jistě vytěžit více. Nicméně, rozhodně nesdílím pocit, že to byla nuda. Naopak. Vývoj děje mi připadal docela strhující (i přes některé poněkud těžkopádné, naivní a nepravděpodobné momenty). Film diváku připomíná, že nic není tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Že existují základní lidské hodnoty a postoje, převyšující politiku, ideologii a vymykající se  primitivnímu komunistickému výkladu dějin. (Znám například osud konkrétního člověka, který byl na konci WWII ve svých 18 letech nuceně odveden do německé armády, zraněn velmi vážně do nohy u Vídně a z tamního lazaretu odtransportován do Prahy, kde mu koleno zachránila ruská vojenská lékařka. Celý život, který pak prožil v Německu, na ni s vděčností vzpomínal.)

Z válečného dramatu v koprodukci UK - Rusko se   vyklubala pořádná slátanina. Příběh je   jakási selanka o soužití několika soudružek   strážných a padesátkou německých zajatců v   táboře těsně po druhé světové válce.   Jejich téměř "pohodu" občas naruší   postavička plukovníka Pavlova v podání   Malkoviche (nepochopil jsem, proč ani jednou   nemá na hlavě čepici, ač je v uniformě,   zřejmě utajený podtext, který mi unikl). Jeho   krutost je až směšná a těžko se dá brát   vážně, když na všechno strážným skočí.   Pátrání po členech SS ukrytých mezi zajatci   je úplně mimo, stačila by detailní tělesná   prohlídka s pátráním po charakteristickém   tetování nebo jizvě po jeho odstranění.   Charaktery jednotlivých postav nejsou vůbec   rozvinuty ať na jedné nebo druhé straně, snad   jen táborová lékařka Natalia je zevrubně   vylíčena, ale na druhé straně se chová   nepochopitelně. Viděl jsem před lety film, kde   pět německých zajatců kdesi daleko za frontou   v Tádžikistánu, nebo podobné zemi, hlídaly   čtyři ženy s puškami namířenými 12 hodin   denně při práci na poli, navíc s pomocí   jednoho válečného invalidy. Tak nevím, když   tak závažné téma, zapracovat na věrohodnosti   příběhu. Dva body navrch dávám za   oblíbeného Johna Malkoviche a Veru Farmigu.

....absolutny nezmysel ....len chorá alebo nevedomá hlava mohla napísať scenár....doktorka v gulagu,kde má manžela vojnového invalida súloží s nemeckým zajatcom....druhá z dozorkýň čaká dieťa s nemeckým zajatcom.....inak tí zajatci,strážení ženskými dozorkyňami ...?? neviem kde to tak bolo....inak okrem súlože neviem čo tam v tábore robili...áno bolo im tam trocha zima a slabšie jedlo,ale inak voľný režim výchadzky mimo tábora....hudobný krúžok....účasť na veseliciach....niekomu dobre drbalo na gebulu,že toto vydáva za skutočný príbeh....a koniec bol tiež : " pekný " :zajatci odchádzajú domov odchádzajú a kývajú si s dozorkyňami....joj sorry spoiler :) ...a myslím,že by sa i prežvší zajatci hnevali čo bolo natočené-takú pohodu tam iste nemali...pravá nefalšovaná sračka a možno umenie - ja by som ho iste nanatočil a keď tak by to bolo veľmi krátke....smrť fašizmu.......

Je to nudné, nezáživné a mdlé přitom téma je dobré a vděčné. Dialogy jsou na úrovni "Růžovky" nebo nějaké telenovely. Hemží se to v nich frázemi typu: "Musíme držet při sobě", "Musíme být opatrní", "Dostaneme se z toho" a jiné. No, jestli je to opravdu podle skutečnosti, tak to sbližování válečných zajatců a zločinců s leningradskými ženami bylo dost rychlé. Jedna hvězda za Veru Farmigu, pro níž mám slabost. Druhá za pár solidních scén. Víc ani "Ň".