Trampoty vodníka Jakoubka (2005)

A zase ten problém v komunikaci, který by mohl mnohé vyřešit. Kdyby tak princezna mluvila pořádně s tátou. Kdyby tak kníže mluvil pravidelně se svou dcerou. A kdyby tak pravdu řekla Simona Chytrová svému synovi. Nebo kdyby se vodník nestyděl přiznat, že mu Tondova máma chybí. A tak dále, a tak dále. V exteriérové pohádce potěší nejen exteriéry samotné, ale i sympatická zlodějka Táňa. Poučení? Lidi spolu mají víc mluvit a ne každý rádce radí dobře. A též, že ne každá pomluva je pravdivá.

Kdeže je tá atmosféra starších českých rozprávok? Táto nemala nápad ani šťavu, ale herci a prostredie neboli zlé. Horšie bolo, že veľmi ťažko sa na tom mohli baviť dospelí a už vôbec nie deti. Pranierovanie chamtivosti a oslava skromnosti a úprimnosti je pekná vec, ale takto bez humoru ma to sklamalo.

Soudě podle obsazení jsem se na pohádku fakt těšila, ale byla jsem hrozně zklamaná (a to říkám jako někdo, kdo má pohádky rád a je k nim shovívavý). Vadil mi hlavní "polovodník" a jeho trapné scénky s nějakými zbrojnoši u vchodu do zámku, vadila mi jeho matka, která přehrávala až se hory zelenaly, navíc co slovo, to perla, vadily mi zbytečně patetické a slzopudné scény neodlehčené ani kapkou humoru. Vodníkovi jeho bývalá milá každý den posílá jídlo, ale on neví, jestli by ho chtěla a jestli na něj nezapomněla? Pche - normálně bych do zápletky pohádky nehrabala, ale přesně v takovýchhle chvílích se ve mě probouzí cynik. Princezna a král jako kdyby přišli z nějaké jiné (lepší) pohádky, ale díky aspoň za ně - byli jediné příjemné oživení celého toho díla.

Těžký průměr. Podle hereckého obsazení to mohla být pohádková bomba. Pan kuchař Olmer však vaří neslané a nemastné pokrmy. Nikdo neví co a jak má hrát a tak si to každý hraje sám podle sebe. Výsledek tomu odpovídá. Kdo a kde vyhrabal Václava Jílka se raději ani neptám. Diváka čeká několik one-man show vedle sebe, ale skládačka do sebe nezapadá. Dávám 2 hvězdy a to jsem mírný.

Pohádka s ukázkově hrozivým scénářem, který postrádá nosnou zápletku. No řekněte sami: Vodník má být vyhoštěn kvůli intrikám rádců. Jeho syn Tonda se vydává na zámek, kde ho král i princezna přemluví, aby se o princeznu naoko ucházel a tím oddálil její sňatek s hloupým vikomtem. Poté, co vyjde najevo Tondův prostý původ ho zavřou do šatlavy. Král si pak dupne, rádce pošle pryč a Tondu zase pustí. Rádci potrestáni, Tonda pomůže králi a princezně vyřešit jejich komunikační problémy a sám si pak vezme půvabnou Vendulku. Jestli měl být "moment krize" zobrazen scénou, ve které rádci fyzicky zaútočí krále a princeznu, aby byli posléze definitivně zpacifikováni...no nevím, mně to přišlo dost křečovité. Pohádka o ničem. K nevydržení příšerná hudba Pavla Hrubeše, která zní téměř elektronicky, je místy zbytečně dramatická a hraje i ve scénách, kde je hudební podkres až rušivý. A proč vojáci mluví v rýmech jsem taky nepochopila. Kostýmy představuje stylově nejednotný mišmaš. Pěkné exteriéry. Několik digitálních, ale naprosto zbytečných, efektů. Herci místy prkenní - ale z toho viním zejména ty šroubované dialogy, které jsou jim vkládány do úst. Pár kladů na závěr: hezký Václav Jílek (zajděte na něj do Divadla na Jezerce, není vůbec špatný), roztomilá Pauhofová a tradičně dobrá stará garda: Skopeček, Abrhám, Vízner. I ten Jirka Korn se...snaží. Ale na víc hvězdiček to prostě není.