Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994)

Čekal jsem to horší, dívat se na to dá. Určitě to ale není žádné wow. U něčeho jsem se zasmál, ale většina vtipů byla spíš trapná. Film hlavně paroduje divoké devadesátky. Nejvíc mě štvalo, jak Luděk Sobota ze sebe dělá až moc blbce, někdy už to ani není vtipné. Příběh se ještě dá, i když byl už pak takový zmatený, ale kdyby byl film lépe natočený, možná by to dopadlo lépe.

"Já jsem tady takovej jakoby majitel."Nedôvtipnému nezamestnanému Sobotovi ide padnúť do lona slušné dedičstvo po americkom starom otcovi Kohoutovi, čomu sa snažia zabrániť hamižní vychytralci podnikateľský boss Skamene, riaditeľ hotelu Přeučil a fiškáľ Töpfer, aby sa nakoniec všetko na (asi) dobré obrátilo. Deväťdesiatková reštitučná komédia reagujúca humorom na aktuálne témy ako novozbohatlíctvo, súkromné podnikanie, gamblerstvo a organizovaný zločin. Potešili herci vo vedľajších figúrkoidných roličkách. Humor síce nie je úplne prvotriednej kvality, príbeh nie je na nobelovku za literatúru a film zaiste nepatrí do zlatého fondu, no na odpad to nie je, ducha doby zachycuje viac než dobre a v tom vidím jeho kvality. Okrem toho má pán režisér na svedomí aj horšie filmy, takže tentokrát za dva pokusy vyloviť kľúče od embéčky z priekopy.

Všiví kapitalisti...!Blbecsvou tragikomickou existencí na hranici kinematografie vnucuje otázku, zda je filmem cokoliv, co je nasnímáno kamerou, v čem nějak působí osoby známé publiku jako herci a na jejíž produkci se podílel filmový štáb. Taková skupina osob by vlastně mohla stejně dobře zorganizovat besídku, upéct dort nebo vysázet smrkový les; film by výsledkem činnosti skupiny nebyl a silné pochybnosti o pravé povaze se vnucují i v případěBlbce.
Jako film to jde konzumovat jen s obtížemi. Na sémantické úrovni těch 80 minut hanby sděluje o společenských podmínkách pouze to, jak si publikum představovalo zákulisí divokého kapitalismu (který byl 've skutečnosti' méně legrační). 
Druhá vrstva tohoto audiovizuálního textu umožňuje naproti tomu zřetelně nahlédnout specifické dobové podmínky (tlak na zábavnost, nemotorné pokusy o product placement) a naivní iluze i jinak nadaných tvůrců o tom, jak by měla vypadat nová komerční filmová tvorba.
Silný argument proti tvůrčí svobodě.

Ani uraken ani černoušek či parodie na mechanický pomeranč nezachrání tuto absolutní filmový propadák, který nemá hlavu ani patu provází vás odporným střihem. Ještě horší kamerou či humusnými dronshoty. Prostě další matlanice divných vtipů Víta Olmera na jejíž scénáři dělali čtyři lidi. Nudné, hnusné a špatně natočené!

Z nějakého důvodu jsem měl zafixováno, že se mi tohle kdysi v mládí líbilo. Teď po náhodné projekci po 30 letech mě napadá jediný důvod - byl jsem tehdy puberťák a tady je pár nahatejch ženskejch. Nicméně jinak je to objektivně strašná kokotina. Ale ... za těch 30 let byly natočené daleko horší sračky, do kterých jejich "tvůrci" vložili mnohem méně úsilí, které jsou mnohem trapnější, fyzicky bolí, nic v nich nefunguje ... a to přitom bylo už dost času zjistit, jak se to dělá. V roce 1994 jsem ještě ochoten odpustit to, že prostě někdo chtěl natočit bláznivou komedii, ve které musí být blbec, gangsteři, kozy, Kraus s copánkem, tehdejší představa o luxusu, Rusové, "milá ODS", cameo role, product placement, rádoby femme fatale, záhadný zlý muž, prostě všechno, co tě napadne. Že z toho nemohlo vyjít nic dobrého, to je dneska už každému jasné. Ale odpadů, tak těch byly od té doby natočená kvanta, byly teda mnohem horšího kalibru a není pro ně jediná omluva.