Co je vám, doktore? (1984)

Nakonec docela dobrý a příjemný snímek Víta Olmera. Skvělý Zdeněk Svěrák v roli zubaře, humoristy a snílka Bohouše Burdy, jenž žije v naprosto jiném světě než jeho manželka upnutá a pokroková inženýrka energetiky Blanka v podání Ivy Hüttnerové, pracující mezi počítači. Bohouš by rád žil v souladu s přírodou někde v opuštěné chatce než v moderním městském bytě 80. let, jenže to se svou manželkou jen tak nemůže. Ze začátku se ještě snaží Blanku svými vtípky a rozhodnutími přesvědčit o tom, jak by chtěl žít, avšak veškeré jeho počínání jen situaci o dost zhorší. A když už to vypadá, že je Bohouš naprosto na dně, objeví se mladá a pohledná Tereza, která mu zase vlije život do žil. Právě s větším zapojení postavy Terezy do příběhu se film trochu rozjede kupředu a objeví se více vtipných či alespoň úsměvných scén. Většinu zábavy však stále obstarává Zdeněk Svěrák a jeho postava, jako když mu kvetou blatníky u auta nebo bere na výlet s novu známostí do batohu závaží. Oddechová zábava v atmosféře 80. let, která díky účastí Z. Svěráka rozhodně neurazí.

O poznání lepší film nežJako jed. Je to asi hlavně dané tím, že ústřední dvojice je napsaná více sympaticky. Když se podívám na scénáristy, tak překvápko, on v tom má prstyZdenda. A už je mi jasné, proč to působí více mile a laskavě, a postavy máte prostě rádi.Ivona Krajčovičovás blond rovnými vlasy je mnohem víc sexy, než ta cikánská verze. Škoda toho dementního předabování. Bohužel to má neduhy navazujícího filmu a to jsou odporně kývající se kamera a nepříjemná hudba. Ta je naštěstí blbá jen v polovině případů a v druhé polovině překvapivě příjemná. Tahleta rozpolcenost tvůrců, to bych někdy blil.

Velká škoda, že spolupráce Zdeňka Svěráka a Víta Olmera měla ve výsledku pouze dva celovečerní filmy. Oba ale stojí za to. Co je vám, doktore? je prvním z nich a svým dějem je velmi nadčasový, i když se odehrává v šedivém normalizačním bezčasí. Zdeněk Svěrák v Olmerových filmech figuruje především jako herec a na výkonu je to znát - v nejlepším slova smyslu. Celému filmu pomáhá nejen Olmerovo pevné režijní vedení, ale především geniálně dynamická kamera Oty Kopřivy, která i dnes udivuje svou zručností. Co je vám, doktore? ukazuje, že se před civilizací a počítači neskryjete, ani kdybyste stokrát chtěli. A to tvůrci vůbec nemohli tušit, jaké technologie budou lidstvu dominovat za příštích čtyřicet let...

V době svého uvedení působil tento snímek díky hlubokému a ucelenému pohledu do nitra české povahy poněkud depresivně. Jeho melancholická atmosféra a zdánlivě bezvýchodná reflexe tehdejší společnosti vyvolávaly spíše pocit tíhy a beznaděje. Avšak s postupem času a změnou společenských kontextů získal film zcela nový rozměr a význam. Dnes jej vnímáme jako varovnou a zároveň pozoruhodně aktuální výpověď o ekologických problémech, které nás stále tíží, a o byrokratické mašinerii, jež často brzdí skutečné řešení palčivých otázek. Přestože hlavní postava zdůrazňuje neefektivitu socialistického systému, která místy působí až kontraproduktivně, právě tato kritika podtrhuje naléhavost tehdejších i současných problémů. Civilizační tlak na přírodu a společnost se od té doby výrazně nezmírnil. Možná dokonce naopak zesílil. Tvůrci však celý svůj koncept uchopili jako jemnou, inteligentní satiru. Jan Svěrák, který se podílel na scénáři, do příběhu vkusně propašoval typický „cimrmanovský“ humor, jenž dokáže i vážné téma odlehčit a zároveň mu dodat hloubku. Není tak náhodou, že se ve filmu objevují i někteří členové slavného divadla Járy Cimrmana v řadě epizodních rolí, což umocňuje jeho jedinečnou atmosféru. Dnes snímek získává i jistý dokumentární rozměr. Záběry a ozvučení tehdejšího výpočetního centra a především počítače EC 1040 s periferními jednotkami vzbuzují úžas nad technickou vyspělostí své doby. Pro dnešního diváka může tempo filmu působit pomalu a možná až zdlouhavě, ale právě tato pomalost umožňuje vyniknout typickým „cimrmanovským“ hláškám, které v podání Jana Svěráka znějí s nezaměnitelnou ironickou lehkostí. Celkově tak film představuje nejen svědectví o své době, ale i překvapivě nadčasovou reflexi, která zůstává relevantní i dnes. Je to dílo, jež kombinuje humor, kritiku i nostalgii a nabízí jedinečný pohled na českou duši i společenské výzvy, kterým stále čelíme.

„Nebreč Terezo, ať máme veselý dítě.”Na tejto záležitosti má, dovolím si tvrdiť,Zdeněk Svěrákz hľadiska funkčnosti väčší podiel než čokoľvek iné v rámci remesla. Niežeby film vo výsledku efekt značne pôsobivej atmosféry postrádal, pretože ten, vzhľadom na svoje schopnosti, má, a povedal by som, že dokonca nad ich rámec, ale akosi nedokáže byť ničím širšie zapamätateľným alebo výraznejším než kopec iných kultových žánroviek.