Antonyho šance (1986)

Životní situace a pocity na pokraji zoufalství, společnost kolem plná různé šedi... a mezi tím se přes rány života protloukají dva lidé ve vztahu plném hledání, tápání a zbrklých reakcí, stejně jako pochopitelných, velmi pozvolna ohýbaných zatvrdlých postojích k něčemu (zatímco je ve hře i dítě po ztrátě jednoho z rodičů). Realistický styl, často neklidně vtahující dynamická kamera, mnoho událostí odvyprávěných za skromnější stopáž s důrazem na psychologii i sociální prokreslení, taky s postupným odkrýváním tíživé minulosti, to vše vytvářelo zAntonyho šancepro mě intenzivní zážitek. Možná, že lehce již na hraně menší manipulaci s emocemi diváka, ale přiznám se, že jsem se nechal strhnout syrovou atmosférou a ocenil i občasná odlehčení hořkým humorem nebo vyvažování pravidelnou nadějí. O zcela nejhorších událostech z Antonyho života jen slyšíme, tvoří již záležitost minulosti s probleskujícími výjevy v mysli, ale při plném odhalení nechávají plně procítit to nekompromisně depresivní peklo. Z neokoukaného protagonisty, mladého Luboše Veselého šla zvláštně působivá nevinnost se smutkem, typově se na danou roli perfektně hodil a dokázal si mě získat životním ztvárněním postavy. Režisér Olmer už tady nezapře jisté podvratné choutky, jež naplno u něj propukly v další dekádě, takže i v jeho socialistickém filmu dojde na střet s prostitucí, lesbickou postavu, porno sbírku na zdech i odvážnou sexuální scénu, ale všechny tyto prvky tu film své doby spíš pozitivně osvěžovaly (stejně jako z jiného soudka nezvyklý výběr písní z exportní LP desky Mekyho Žbirku v angličtině!). Tady lze vnímat Víta Olmera jako jednoho z těch režisérů, kteří dokázali točit výborné a nevšední filmy, než je umělecky paradoxně zničila absolutní svoboda s pádem cenzury. Zatím za mě Olmerovo TOP 3 spolu sCo je vám, doktore?aJako jed.[80%]

Nejsem pamětník let předlistopadových, narodil jsem se rok po uvedení snímku do kin, tudíž reálie ve kterých se odehrává beru jakopomník doby. Drama by to ale bylo platné i dnes. Mladík při frajeřině přijde o manželku, její rodiče mu to mají za zlé a on se chce po léčení na psychiatrii rychle oženit aby mohl dceru dostat zpátky do své péče. Jeho novou nastávající se má stát první děvče které potká .. Luboš Veselý je sympaťák, pokud nenínalitej, Veronika Jeníková jako vždy oplývá přirozeným půvabem, dále překvapují někteří herci ve vedlejších rolích, třeba silákFranta Kocourek, "pan domácí" Václav Knop ještě s docela bujnou a tmavou kšticí, Jiří Bartoška hrající Jiřího Bartošku,lesbaJana Švandová atd. Přijde mi ale, že ve snímku chybí minimálně jedna scéna a to důvod proč se Magda rozhodla sebrat věci a utéct...? Tehdy jsem zaváhal a chtěl udělit tři hvězdy. Ale o čtyřech mne přesvědčila hudbaMistra Stivínaa také to žednes podobné snímky, hlavně námětem a scénářem, neuvidíte.

Zajímavý film o obyčejném životě. :) Líbilo se mi použité prostředí Folimanky i další exteriéry. Luboše Veselého znám spíše z jeho pozdějších rolí, tak byla pro mě jeho mladistvá herecká doba nová. Film je vlastně syntéza snů a dosažených cílů, které se snům ani nepřiblíží. Tragická událost i prostředí výrobních závodů a skladiště dotváří příjemně ponurou a utopickou náladu.

Tohle bylo docela zajímavé sociální drama točené v nezaměnitelných socialistických kulisách. Ono v tu dobu bylo vše takové polorozpadlé, leta neudržované, ale to prostředí kolem ajznboňáků a ČSD, tam to bylo snad nejmarkantnější. A jako tečka na závěr, krcálek u trati pod Nuselákem, kde každý vlak rozvibroval nejen kredenc se skleničkami, ale celý barák... Veselý za mlada na mne působil velice sympaticky a mám ho rád i jako současného herce. Bohužel ta jeho postava mi přišla opravdu naivní a některá jeho řešení jsem úplně nechápal. Ale snad za to mohla ta mladost, nezkušenost a i traumatický zážitek. Je zajímavé, že ač v obsahu uveden, nikde jsem si nevšiml Jiřího Bartošky. Kdo chce vidět pořádné socialistické drama zkrátka a dobře ať sáhne po tomhle filmu. Jak retro to působí až neskutečně. Dávám za 4 ukradené bedny s elektronikou SHARP. * * * *

Sociální drama, které nestárne a troufám si tvrdit, že je stále aktuální. Jde tu o uplatnění se v životě a hlavně o porozumění, což je i dnes velice těžké. Šeď 80. let ze snímku sice sálá, ale jinak se jedná o velmi zdařilé dílo, které je televizemi svorně přehlíženo. Pokud je odvysílán, je to doslova svátek. A přitom má hodně říct. Veronika Jeníková se tu ukázala v jiné herecké rovině, než jak bylo u ní zvykem a obstála na jedničku. Pochopila charakter své postavy, její složitost v životě a brouzdání mezi životními překážkami. Nepříliš známý Luboš Veselý ztvárnil mladého otce poznamenaného tragickou událostí a bojujícího se svým osudem a o blaho své malé dcerky. Ano, doba a myšlení lidí se za ty roky změnila, ale příběh je stále tak silný, že má co říct i dnes. Dokáže vyvolat debatu, co bylo správné a co ne. Takové snímky ze života se dnes už bohužel netočí.