Jako jed (1985)

Pana Svěráka mám rád, ale jeho herectví splývá v jednu postavu. Ať zde, v Koljovi, Co je vám doktore, Vratné lahve a další a další tituly, vždy je to postava oplývající sarkastickým humorem, místy až na hranici absurdity, postrádající sebevědomí a ambice. V této poloze je přesvědčivý, ale v jiné roli si ho ani neumím představit.

Opět jeden z filmů, který můžete vidět rok co rok. Dokonalý scénář, režie i herecké výkony hlavních představitelů. Chrobáčik v podání Zdeňka Svěráka, je jednou z jeho nejvýraznějších rolí. Exotická Slovenka Ivona Krajčovičová by dokázala zamotat hlavu každému muži. Rodinný stereotyp, milenka a milenka. Pěkné výkony i ve vedlejších rolích. Třeba František Husák je pro mě nezapomenutelný. Libuše Švormová i Laďka Kozderková přispěly k tomu, že je film tak koukatelný.

Naprosto otřesná kamera a hudba. Kdyby v tom nehrálZdeněk, asi bych se nedonutil film rozkoukat, natož dokoukat. Naštěstí existují herci, kteří umí uplést z hovna bič a Zdeňkovi ty stárnoucí kurevníci prostě jdou. Takže z toho nakonec není takový průser. Ale takhle nevyužít potenciál národního klenotu je velká hanba. Určitě by si to zasloužilo schopnější režii, kameru i hudbu.

Absolutní masterpiece a zároveň nejlepší film Víta Olmera. To, co tady Zdeněk Svěrák předvádí, se jen tak nevidí, a to má na svém hereckém kontě více takových postav. Ovšem nikde jinde nebyl donucen hrát až do takové krajnosti jako zde. Navíc mezi Zdeňkem Svěrákem a Ivonou Krajčovičovou jiskří chemie jako nikde. Vít Olmer za pomoci geniální kamery Oty Kopřivy a geniálního střihu Ivany Kačírkové zkrátka natočil snímek, na který se nedá zapomenout. A nesmím zapomenout na výraznou hudbu Jiřího Stivína a bohužel poslední filmovou roli Laďky Kozderkové, která svou postavu odmítnuté milenky zahrála fantasticky. Jako jed je vskutku jedovatá podívaná, ale zábavně nahořklá podívaná, kterou s rostoucím věkem nelze nemilovat, protože máloco je ze života jako tohle.

Znám Pavlovu nechutnou animálnost a vím že si ji musí nějak ventilovat...Jed působí skoro jako Olmerův pokus vylepšit předchozí, již tak velmi dobrý portrétCo je vám, doktore?Jsem toho názoru, že se mu to povedlo.
Potěšil především artikulovanější pocit sílícího vzteku a frustrace uvadajícího [Cranachova] zamilovaného starce a odvaha uvrhnout ho za prohřešek proti dobrým mravům do reálnějšího zhoršení situace.
V kontrastu s tím je i Svěrák-scénárista na delším vodítku - jeho humorné šlehy tragiku postavy spíše podtrhují, než aby ji sabotovaly.
Co pro muže ve středním věku, kteří mohou film použít jako zrcadlo, zůstává přes všechny varovné signály platné, je jasná a povzbuzující Svěrákovská zpráva:[I když to špatně dopadlo] Byl jsem v žitě.