Ta naše písnička česká II (1990)

Uf, co jsem to zase sledoval? Tedy další klasickou devadesátkovou šílenost Víta Olmera, který... mě však tentokrát oprotiNahotě na prodejsolidně oslovil, jiždruhýmméně známým filmem viděným za krátkou dobu. Dívat se na jeho filmy je skoro loterie: dočkat se můžete skvělého zážitku i čirého průměru, jako i mnohdy nevkusného dna.Ta naše písnička česká IImá v sobě vícero šílených scén jak z filmu pro otrlého diváka, přesto do celku skvěle zapadají a výsledek přináší fuknční a silnou výpověď z doby normalizace... příběh houslisty, který na čas pro nesoulad s vládnoucím režimem skončí jako topenář, neustále čelí tlaku režimu a situacím, pro něž musí svůj život (ať už se rozhodne jakkoliv) přizpůsobovat jinými směry, než by jako umělec s ambicemi chtěl, zatímco jiní se k úspěchu dostávají přes patolízalství... a když už se dostane jednou na ten západ, čeká ho hraní pro téměř prázdný sál a navzdory blyštícímu se pozlátku velkoměsta snad ještě větší dno i s podnikem ve jménu onénahoty na prodej. Natočeno je to zase až depresivně dynamickou kamerou, s řadou netuctových uhlů záběrů, psychedelických výjevů, do nichž občas Olmer sarkasticky vloží hesla typu „se SSSR na věčné časy“, atmosféra přímo dýchá marasmem bývalého režimu a Olmerovi u toho nejsou cizí ani ještě větší provokace... Prostřihnout ze socialistického týdeníku s oslavným setkáním soudruhů na záběr, kde si jeden soudruh dopřává orální sex, nebo prolínat živou hru a zpěv lidové písně s lesbickým pornem, něco takového si v československém filmu dovolil fakt jen Olmer. Při téhle extravaganci již nemusí překvapovat, jak Olmer v nové době bez cenzury brzy zažil strmý tvůrčí pád, ale tady vše překvapivě zvládl ustát v míře, která je provokativní, ale současně má myšlenku, stylizace mnoha scén vyžaruje precizností a film mě stihl uhranout nejednou scénou i soundtrackem mísícím množství hudebních stylů. A nejhorší je, kolik nadčasovosti cítit z něčeho, co se již v roce 1990 vnímalo jako „ukončená“ kapitola. Olmer je ke zvolenému tématu i formálnímu zpracování stejně nekompromisní, jako byl režim sám k mnoha umělcům, a rozehrává nějaká tabáječná léta pod psa, aniž by se podbízel. Docela mi vyrazil dech. Bronislav Poloczek mu vystřihl možná životní výkon. Škoda jen poněkud náhlého závěru.[85%]

Tragikomický příběh, který tím že byl natočen těsně po skončení socialismu, dává celkem reálný pohled na to jak to tu chodilo. Co se týče Hartla (a i Poloczka) tak to je určitě jedna z jeho životních rolí. Jen škoda toho hrozného patosu, určitě to šlo veseleji. Nicméně pořád to je ve srovnání s Vlnami od Mádla ještě slušné umělecké dílo.

velmi zdařilé dílo, které je opravdu pravdivé, soudruh ředitel Pragokoncertu se takto opravdu choval a ne jen on, ale aparát tohoto podniku. Zde je jeden příběh co se stal panu Neckářovi při jednání s Pragokoncertemhttps://archiv.ihned.cz/c1-14301680-panbuh-mne-vzkazal-mas-jeste-jednu-sancidalší příběh o panu řediteli Pragokoncertu je i v tomto dokumentu ČT -https://www.ceskatelevize.cz/porady/11066934013-popstory/215542151320004-obchod-a-finance

Drsný až černohumorný pohled na naši jedinou kulturní agenturu za totáče, její řídící činitele plus jednoho houslistu, kterého to celé semele. Skvělý Hartl, výborný Matásek v roli agilního svazáka a i ta Chýlková tu nakonec kozy ukáže ;_) Vcelku opomíjený film a neprávem, v TV se motají stále dokola daleko vetší hrůzy.

No tedy!! Na rozdíl od naprosto pitoméjedničky… Klobouk dolů. Mimochodem, jen tak na úvod, ten vtip, z které strany to má ženská nejradši, jsem neznal. Zaujala také citace Kafkova díla„Zámek“. Ta ke snímku hezky „sedla“. Prostě film o vlezdoprdelizmu tehdejších dob se vším všudy. Ano, bylo to tak a ještě horší. Viz například kniha pana Trávníčka"Zlatokopové z Pragokoncertu". Byl to snad on, kdo podstrčil panu Johnovi onen původně čtyřiceti stránkový materiál? V každém případě jsou ve filmu okamžiky silně legrační, ale také silně odpudivé. Herci to zvládli s bravurou, vedle panaHartlatu byl i skvělý panPoloczek. Jen velká škoda, že tento snímek autoři (zcela zbytečně) svým názvem vlastně spojili s filmempředchozím. Ostatně v tomto zde se ani tak moc nezpívalo. Možná jsem jej tak trochu nadhodnotil, ale zcela jistě se podívám znovu a pak se uvidí.