Ticho po pěšině (1965)

Po vyslechnutí názorů francouzského režiséraRoberta Bressonanafilmové UMĚNÍ, putuje(tovalo by) 99 % filmů do koše odpadního (chudáci digi). U svých herců (vybíral z řad začínajících či neznámých) se snažil potlačit veškeré emoce. O to více vytrysknou na povrch a diváka zasáhnou.Pocit nechal zpracovat do GESTA, jež bylo zásadní.Pracoval s detailem(podobně Tarkovskij, Bergman, Paradžanov), jenž dokáže ve filmu izolovat všechny filmové koncepty do prostoru jiné existence, jakoby otevíral jiný svět – ten vnitřní. Obraz filmový pojímal jako umělec na plátně (sám byl malířem).Obraz jako VÝZNAM, nikoliv VÝRAZ(Terrence Malick). Iluminace středověkých rukopisů neilustrující děj, nýbrž téma. Obraz vyjadřující stav lidské osobnosti snažící se pojmenovat Tvůrce. ***
Samotný akt zabíjení by neměl film ukazovat. U svéhoProcesu Jany z Arcu(1962) toto vyřešil kouřem zahalujícím Johanku na hranici, kde poté odhalí pouze ohořelý sloup. Bresson mluví o hlasu (zvuku, hudbě), který odhalí více, než obraz. Se svými herci hovořil po telefonu. Tak dle modelace hlasu lépe poznával (oproštěn od obrazu), jací jsou. Byl inteligentní a zřejmě velmi sečtělý. Konec konců knižní díla umělecká byla jeho inspirací k filmům. *** Režisér ošívající se před kamerou. Nerad rozhovory a filmové teoretiky (mluví o něčem, co nemá s filmem nic společného). Takže mi nezbývá než říci: Díky za tento mimořádný hodinový rozhovor,pane režisére.(09.04.2014)

Rozhovor s Robertem Bressonem z doby těsně před natáčením A co dál, Baltazare. Jak F. Weyergans ve verzi z roku 1994 říká, že vlastně víceméně jenom pokládal otázky, které mu Bresson předem sám připravil. Mnoho myšlenek se posléze objevilo v Poznámkách o kinematografu. Mimo to chvíli mluví i o svém osobním životě - vypráví historky o svých sousedech. A taky říká, že nedávno viděl film Goldfinger a líbil se mu :-)(30.04.2008)

Bresson přednáší své názory s vážnou tváří, po profesorsku. Jeho hovor je přerušován ukázkami z jeho děl a také z pár jiných filmů.(02.12.2022)