Taková, jaká jsi (1978)

„Nejistota duši sžírá, libido však neumírá.“ Hořkost stárnutí a pomíjivost lásky rozdělené časem, trýzeň pochybností a svár morálky s chtíčem, neúprosná prchavost okamžiku a strach nezralé dívky ze všednosti: „Vztahy mají končit v tom nejlepším.“ 54letý Mastroianni jako odkvétající donchuán Guilio, šourající se obšourník s již přetočeným tachometrem, 17letá Nastassja Kinski coby zasněná Francesca, přítulná gerontofilka s pohledem laně a sexuálním apetitem Messaliny. Co si asi říkali po první promilované noci? „Když se muž zamiluje, omladí ho to,“ pobrukoval si Guilio a hned zvědavě koukal do občanky, kolik roků mu tam ubylo. „Konečně geront podle mého gusta,“ libovala si Francesca, „a možná je i mým biologickým otcem. Paráda, dvě mouchy zabité jedním vrzem! Přes den zboříme manželskou postel i s nebesy a večer si v dětské postýlce budu dumlat paleček a taťka mi bude číst pohádky. To mi v dětství chybělo.“ A aby potěšila i geronta Omnibuse, posledních dvacet minut filmu snídá, chodí i tancuje před kamerou úplně nahá. Majetnický Mastroianni žárlí a svou zubní protézou se jí zahryzne do zadečku tak silně, až pískne. Nastassja, ne zadeček. Něžná poetika v tuctové love story, navíc divně bagatelizující incest. Tři facky taťkovi.

Neviem do akej miery je akceptovateľné, ak 54 ročný herec hrá milostný vzťah s mnohokrát obnaženou 17-ročnou herečkou. Podľa mňa je to dosť za čiaru. Pre Nastassju Kinski to ale za čiaru asi nikdy nebolo, keďže už ako 15-ročná mala reálny vzťah s 43-ročným Polanskim. Čiže dekadencia na obrazovke i mimo nej. V každom prípade mal film zaujímavú dejovú líniu s otáznikom, či je ten Mastroianni otcom svojej milenky alebo nie. Incestná linka však neostala nikdy vyriešená a tak sa pýtam čo bolo účelom tohto filmu. Snáď len podporiť kariéru jednej úpadkovej herečke. Krásna hudba Morriconeho dodáva romantický dojem z niečoho, čo si zaslúži skôr opovrhnutie.

Nevýrazný Ennio, nicméně atmosféru snivou a melancholickou vykresluje pěkně. Nastassja měla ve své době asi nejkrásnější obličejík mezi všemi tehdejšími divami filmové scény. Zde se několikrát odhalí, stejně jako její kamarádka. Stárnoucí lišák Marcello si užil natáčení. Příběh o vztahu možná otce - milence a mladé bláznivky je však mdlý a hodil by se spíš pro povídku.

Divák motiváciám postáv vďaka precíznej réžii a hereckým výkonom porozumie, ale postavy navzájom samé seba pochopiteľne už chápu menej. Je to v odlišnosti pohlaví a v generačných rozdieloch. Ale najmä v tom, že život nemá logiku a nedá sa naplánovať. Mimochodom ide o značne odvážny film o päťdesiatnikovi, ktorý sa zaľúbi do dievčaťa vo veku svojej dcéri a pri sexuálnych scénach sa nikto, teda skôr herečky, nehanbia vyzliecť. Na mnohých divákov bude takéto spracovanie pôsobiť úchylne, nerealisticky, gýčovo a neprekusnú sentimentálnu Morriconeho hudbu. Čiastočne sa s nimi stotožňujem, ale filmu vnútorná logika nechýba.

Miluju Florencii i podzim a náladou obojího je tahle mezigenerační, lehce nudistická romance přímo prodchnutá. Přesto mne trochu rozčilovala - Marcello je sice autentický a Nastassja rozkošná, ale ona i její svět jsou až příliš okatě šité na míru roli předmětu posledního výboje touhy podobných starých italských kocourů. Ach, jak k uzoufání smutné, vědět, že se do tak mladého masíčka už nikdy nezakousne... Mě to teda nedojalo.