Tak blízko u nebe (1963)

Ceskoslovenska kinematografia 60. rokov, tentokrat bohuzial len priemer : 50 %

Až zarážející je podobnost námětu s o dva roky mladším filmemLásky jedné plavovlásky. V obou filmech je hlavní hrdinkou mladé, citlivé děvče - bydlící na ubytovně (tedy opuštěné, vykořeněné) a hledající ve vztahu k muži životní kotvu, i zde marně. Dokonce i typově jsou si hrdinky podobné - obě jsou takové české Mařenky, obě dojímající svou naivitou i opravdovostí. Takže, kdo ví, zda se Miloš Forman neinspiroval tímto zapomenutým filmem. A přestože tento film kvalit Plavovlásky nedosahuje, občas se zde přehrává a úplně tu chybí formanovský černý humor, tak přece jen mi ten film připadá nespravedlivě zapomenutý a ve zdejším hodnocení podceněný.(24.12.2014)

V příznačně pojmenovaném hotelu se odehrává, dá se říci, životní noc jedné přemýšlivé servírky. Přemýšlí o jednoduchosti štěstí, jehož dosažení je tak složité. To, co nás včera zklamalo, nás může zítra potěšit, aneb z našich růžových představ, nás dostane potemnělá realita. Marika odkrývá svou povahu. Sebevědomou, zbrklou, zaláskovanou, a nakonec bezradnou. Ano. Film je o Marice, ale i o Jardovi, který se srovnává se ztrátou i s mužským ponížením od něžného pohlaví. Využívá náhodného setkání k rychlé nápravě své mužské hrdosti. Film také nastoluje klasickou a věčnou otázku mezi klukem a holkou. Jde jen o tuto noc, nebo o lásku nebeskou? Marika potřebuje nejen lásku fyzickou, ale hlavně citovou, neb holčičí duše je křehká, a může způsobit i špatné myšlenky. Výborná osobitost hlavní hrdinky, skvělá šedesátková atmosféra, okořeněná dobovým slangem či trefnými monology k vlastní osobě, velmi slušná režie využívající imaginární i vzpomínkovou realitu, podpořená začínajícím kameramanem Šámalem a naprosto skvostný a bezchybně swingující Liška, který v samotném závěru překrásně ztemní. Uvolněné herectví i skvělé drama. Naprosto neznámý snímek od neznámého režiséra, který vznikl mezi prvními v době Formana, Chytilové, Uhera a dalších. Obrovský režisérský potenciál, jenž neměl bohužel pokračování.(01.10.2014)

Šedesátky mi lahodí svou atmosférou, ryzostí i dobovou muzikou. Ta tu oparvdu nechybí, ale postrávala jsem humor, trošku toho kořeníčka, šťávu, prostě TO něco, co by tomu dodalo výjimečnosti. Příběh odehrávající se v jedné noci v celkem skromném obsazení může mít osobité kouzlo a dynamiku. To vnitřní pnutí mi tu ale scházelo. Mnohem větší dynamiku cítím v podobně laděném snímkuKým sa skončí táto noc, který je ale rozmanitější a stylisticky čistší.Peter SolansTiborem Vichtomvšak svoji črtu povýšili tím, že nepředepsali hercům konkrétní dialogy, ale nechali je dotvořit situaci ve vlastní režii. ScenáristaJiří Blažeknačtrnul jednoduchý příběh, který mohl výraznějším zpracováním oslovit. Přínosem je vnitřní hlas hrdinů a civilní pojetí postav méně známých mladých herců.(01.10.2014)

Vojáci kteří se topí v penězích, ničím nezaujalo...(20.10.2014)