Ta třetí (1968)

Nepříliš věrohodný film o lásce k dědkovi. Krátký románek se zazobaným dědkem může nastat, ale plánovat s ním společný život je trochu mimo. To by musel být milionář a ať je mu třeba osmdesát. Ale architekt s remckem? Příběh má vzbuzovat v postarších dědoušcích falešnou naději, že i do nich by se na prahu penzijního věku mohla zamilovat nějaká ta sexy mladá krasavice. Dobré herecké výkony a atmosféra povyšují snímek do nadprůměru. Hlášky: „Ještě minulej tejden jsem s ním mluvila, ani bych neřekla, že mu půjdu dneska na kremaci.“ – propagace pohanského způsobu pohřbívání. Symbolika: 4:34 – Voska – merkel sign; „Na podzim dělám patolku. Pak tři měsíce, pak ještě tři roky a pak někam na venkov mezi náš bodrý lid.“ – 33.

Nejvíce mi lezlo na nervy to mlácení do klimprbedny. Ono to celé už tak nestálo za nic, ale ještě tohle? Navíc na Evu s krátkými vlasy byl hrozný pohled. V podstatě to bylo bez děje, ale zato se tu rádoby filozofuje. Žádné překvapení, žádné vzrušení, jen a jen dialogy po celou dobu. Netuším, jak jsem to dokázal dokoukat, ale asi to bylo kvůli tomu, že jsem potřeboval napsat obsah.

"To jste nepochopil že vás chci svést nebo zavraždit..."Já jsem tedy vskutku moc nepochopil ten přesun děje z doby první republiky, jak je tomu v předloze Jaroslava Havlíčka, do moderní doby 60. let. Když tento film srovnán s novějším zpracováním téže látky od Dušana Kleina, tak je za mě dost zklamání. Má to úplně jinou atmosféru a poetiku a představitelka Evy (slovenská herečka Rapaičová) se Lucce Vondráčkové nerovná ani náhodou. Vlastně ty filmy spojuje jen jméno hlavního protagonisty a základní zápletka. Václav Voska mi na tuhle roli přišel už fakt starej, na druhou stranu, když dotyčný Evě"vždy ti já musím připadat popsanej, ohmatanej jako stará kniha,"docela to odpovídalo mému pocitu z této postavy. Ale i zde elegán Vladimír Dlouhý je prostě Vladimír Dlouhý.

,,Ryba... veď je to surové trápiť ju takto samotnú." / ,,Možná by jí měl člověk závidieť. Představte si, že neví, že jsou ještě jiný ryby. Čirá existence..." / ,,Ona sa vlastne ešte nikdy nevidela. Nastavme jej zrkadielko." / ,,Ne, ne, vyloučeno. Co kdyby se do sebe beznadějně zamilovala?"Několik vybrušených ironických dialogů Václavu Voskovi tak sedících, řada pěkných momentů v psychologickém příběhu podle Jaroslava Havlíčka, bohužel také hodně hluchých a nevýrazných míst. Ženským představitelkám Bohdanové a Rapaičové to zde sedí, ale Voskovi i samotného příběhu by asi přece jenom líp slušelo, kdyby se film držel předlohy odehrávající se v době první republiky a nebyl dějově přesunut do moderních 60. let. Takhle je to podivná záležitost, kde se 50-tiletý muž ocitá pro lásku k mladé ženě v partě mládeže zblázněných do bigbítu a psychedelické muziky. 65%

Jestli tohle bylo nevýrazné, tak fakt nevím... Velmi výrazný a uvěřitelný příběh chlapa, který se potácí mezi krásnou, leč poněkud usedlou Jarmilou v podání nádherné Blanky Bohdanové (jakou já měla chuť z ní servat ty příšerně asexuální hadry a navléct ji do něčeho šikéznějšího :D!) a Evou Idy Rapaičové... Jako každý muž by měl nejradši oboje - ženu, s kterou může svůj život sdílet a která mu ve všem rozumí, stejně jako tu, se kterou se dá nádherně blbnout.. Takový věčný příběh... Osobně jsem ocenila, že se VV ve snaze přiblížit se mládeži, neztrapňoval předstíráním nestárnoucího mlaďocha.