Svůdná krása (1996)

Smyslový, pomalu plynoucí film o dospívání a hledání identity, který víc než příběhem zaujme atmosférou a náladou. A přiznávám, že v době vzniku mě kromě toho zaujal i pohled na odhalené (však mi bylo -náct) Liv Tyler a Rachel Weisz. Do znuděné umělecké společnosti v Toskánsku přijíždí devatenáctiletá Američanka, aby znovu potkala chlapce, do kterého se kdysi zamilovala, zjistila pravdu o své matce, básnířce, která spáchala sebevraždu, a… přišla o panenství. Dívka představuje pramen inspirace pro leukémií trpícího spisovatele (Jeremy Irons), sebevědomou a otevřenou šperkařku (Rachel Weisz), která pro ni ztvárňuje obraz dospělé ženskosti, i třeba pro cynického obchodníka s uměním (Jean Marais)… Postupně je vytrhuje z jejich otupělosti a vnáší do jejich životů novou energii a vášeň. Bernardo Bertolucci „opustil“ své monumentální projekty a vydal se cestou malého neokázalého dobrodružství, které ovšem nesedne každému. Je to film o náznacích s minimem dramatických zvratů, každopádně nechybí typický Bertolucciho motiv – erotika jako součást identity. I v tomhle ohledu kameraman Darius Khondji (Sedm, Úkryt, Velký Marty) požitkářsky řádí. A holt, oba pánové to i díky velmi dobrým hercům dokázali solidně prodat.

Tahle cesta do Toskánska není úplně podle pravítka. Občas jsem měl pocit, že koukám na komedii, občas na drama a nebo na teenagerskou srandu. Vlastně ani nevím, co tím básník chtěl říct. Nicméně mladičká kráska Tyler nás zavede do bláznivé rodiny, která úplně není tak bez škraloupů a hledá svůj pohled na svět, možná i otce, ale hlavně letní lásku. Všechno je to zabalené do krásných italských kulis, ale tak nějak bez šťávy. 6/10

Hele jo, tohle líbilo se moc, Liv Tyler s velkym zadkem, co v toskánském létě nakonec přeci jen podlehne pokušení... jakože ty toskánské kulisy a klišé "čerstvých, lokálních surovin" bych po letech už hůře vydýchával, ale před lety to bylo fajn a impuls do Toskánska zajet, jasanec. [70%; někdy 2015 Home sweet home]

Bertolucci musel mať krásne detstvo a dospievanie. V jeho filmoch má totiž ten vidiek s krásnymi ženami, kvetmi a vôňou slamy až éterický charakter. Toto som videl až po Dreamers. A dodnes oceňujem spôsob ako je tu snímaná Liv Tyler. Ako dievča do ktorého sa nejde nezamilovať. Viem, že ako žena sa mi nikdy veľmi nepáčila. Tu som sa na ňu ale nevedel vynadívať. Ono Bertolucci bol vždy tak trošku fiškus. Ale to ako jeho sexuálna otvorenosť korešpondovala s krásne nasnímaným prostredím, dodávalo jeho dielam nezabudnuteľný charakter. Pričom treba povedať, že toto rozhodne nie je, jeho najlepšie dielo.

Liv Tyler s Rachel Weiss vo filme ukážu viac tela než herectva. Hlavne prvá menovaná. A nie len oni, všetci si tam chodia na Adama a Evu, lebo režisér im tak nakázali, že to je vraj umenie. Žiaľ, aj to je cesta k väčšej kariére. Avšak príbeh bol najslabším článkom toho celého, čo som videl. Ak má ísť len o stratu panenstva jednej kočičky, to môžeme natočiť film z diskotékových záchodov, nepotrebujeme na to drahé talianske pobrežie. Jean Marais tu už ani nevedel, v čom hrá.