Snílci (2003)

Bernardo Bertolucci je považovaný za veľmi kvalitného režiséra a aj po filmoch ako Last Tango in Paris či Stealing Beauty sa to len potvrdzuje, no zároveň má jeho tvorba tendenciu byť miestami komplikovaná a nie vždy úplne uzavretá, čo môže niekoho nechať mierne zmäteného. Presne tak pôsobia aj The Dreamers – vizuálne nádherne natočený film, ktorý však ku koncu akoby nikam nedospeje. Herecké výkony sú pritom veľmi dobré, hlavne Eva Green ako Isabelle, spolu s Michael Pittom a Louis Garrelom vytvárajú zaujímavú a zvláštnu dynamiku. Veľkým plusom je aj zasadenie do Paríža roku 1968, kde študentské protesty dodávajú filmu silné historické pozadie a kontrast k intímnemu svetu postáv. Fascinácia filmom a cinefília hlavných hrdinov je navyše príjemným prvkom, ktorý tomu dáva osobitý charakter. Erotika, hoci je vo filme prítomná často a otvorene, nepôsobí tak šokujúco, skôr je súčasťou atmosféry než hlavným lákadlom. Celkovo ide o zaujímavý filmový zážitok, ktorý stojí za pozretie, aj keď nemusí sadnúť každému. Za mňa takých 7/10.

Přiznám se, že jsem nikdy zas tak neholdovalEvě Green. Jistě, je to pěkná herečka, ale těch je. Nikdy jsem nechápal ten hype kolem ní. Ale až do The Dreamers jsem netušil, jak moc ji potřebuji vidět jako Afrodítu Mélskou. Název filmu odpovídá cílové skupině diváků, tipoval bych totiž, že tuto tento cinefilní a erotický manifest maoismu ocení hlavně zasnění lidé žíjící filmem, pohnutým sexuálním životem a snad i tíhnou ke strejdovi Engelsovi. Já bych k němu cynicky dodal, že z každého snu se někdy probudíme. Protože ona svoboda, nespoutanost a bezstarostnost, kterou snímek propaguje, není víc než vlhkým ideálním a erotizovaným snem, dokonalou esencí (pornografického) filmu, kde nic není jako ve skutečnosti. A snad proto se mi film líbil. Principiálně se totiž nijak neliší od akčních blbostí, kde obdivujeme ideál těch pravých drsných mužů, od romanťáren, kdy vzdycháme nad ideální láskou, nebo Kapitálem, v němž pátráme po dokonalém ekonomickém systému. Jinými slovy jde o pohádku, o trošku filmovou blbost, ale neskutečně dobře natočenou a skvěle zahranou blbost. Nikdo mi nevymluví, že mnoho z těch záběrů, klidně i jen pitomé čištění zubů v koupelně, bylo perfektní. Eva Green aMichael Pitt(týpek, co mi neustále připomínalLeonarda diCapria, který jej údajně měl původně hrát) mi předvedli jednu z nejlepších sexuálních scén ve filmu, od fotky schované pod penisem až po líbání se se zkrvavěnými tvářemi. Bavilo mě sledovat prolínání starých filmů - které veskrze a ostudně neznám - se scénami mladých filmových fanoušků, sám jsem to sledoval, že postavy sní asi stejně jako divák sní při jejich sledování. Film mi ukázal mírnou odtrženost chladných fanoušků filmu od reality, kdy I zažila své první skutečné rande až s M. Film mě nechal hrdelně se smát v momentě, kdy do rozbordelařeného bytu vstoupili rodiče, beze slov podepsali šek a radši ještě odjeli, než aby to viděli; pročež jsem si ohromen uvědomil, co nyní Isa musí provést - a že to pro ni nakonec skončilo špatně, protože nedostála svému přesvědčení, prokázala se (k jejímu štěstí vlastně) pokrytecky, protože tuto filmovou scénu nezvládla zahrát. Nevím, zda mohu dávatBertoluccimuaž takový kredit, vnímám jej totiž spíše jako toho zasněného a erotického režiséra, ale přijde mi, že si ve filmu dost rýpal do té stalinsko-leninské mládeže, která chce způsobit revoluci, o níž si přečetli na papíře, ale prakticky sotva připraví ratatouille. Sociální smýšlení protagonistů je pak dost stereotypně (což vlastně nejspíš dává smysl) konfrontováno americkým protagonistou, což je viditelné jak v luxusním rozhovoru o Maových průvodech s jednou jedinou knížkou (což sotva znamená kulturu) a pak na konci. Opačným směrem pak jde konfrontace s válkou ve Vietnamu, kterou bohužel zase brání Matthew. Přiznám se, že bych byl snad ještě radši, kdyby se tvůrce zaměřil více na tuto ideologickou stránku filmu, ale rozumím, že naše biologické pudy mají většinou přednost (a v případě The Dreamers se ani nezlobím).

Sám sebe definuji jako snílka, ovšem nikdy jsem nebyl na podobné úrovni jako zdejší protagonisté, ať už je to dobře nebo špatně. Legendární italský režisér Bernardo Bertolucci se po vzoru mnohých dalších filmařů rozhodl na stará kolena zase vzpomínat a napsat tak milostný dopis nejen filmografii, ale umění obecně.. Prostřednictvím ústředního trojlístku splétávajíc jejich studentské (společenské), lidské (biologické) a politické odlesky osobnosti, servíruje pohled mladá generace na vztahy ať už mezilidské anebo nadnárodní, přičemž se (ne)snižuje k ledajakému vyprávěcímu způsobu. Bohémský život, ve kterém objevují kulturu, vlastní sexualitu a není čas se zabývat tím, co budou zítra snídat.. Snílci jsou otevření, neřeší co se smí, co je vhodné a podobně k tomu přistupují i samotní tvůrci. A proto dotahují svoje proslovy do zcela extrémních situací. Situace, ze kterých Vám bude trapně jsou přebity neobvykle citlivými prozpěvy titulních hrdinů, kteří přece jen poměřují, zda je lepší Charlie Chaplin, či Buster Keaton. Ale i mládí musí jednou skončit... Jeden z těch filmů, v němž se pouze necháváte unášet a podobně jako titulní hrdinové hádáte správné názvy a zůstáváte údivem nad dokonalostí poprsí Evičky Green.. Pařížské jaro!90%

Tomu, že väčšina ľudí tento film hodnotí negatívne plne chápem, lebo nie je vôbec pre každého. Aj keďEvavie nielen svojou charizmou nehorázne uniesť už len prostým vrúcne nádherným pohľadom. Po čase dvíham na plný. Často mi chodia po rozume "obsesívne" myšlienky vynárajúce sa spontánne aj po dlhšom čase, čo by z podľa môjho aj malo byť cieľom artového počinu voči (nielen) nadchnutému divákovi. Pokiaľ film pri a po sledovaní vyvolá akýkoľvek tok myšlienok (v lepšom prípade neprestajné volanie o zažitie onej jazdy znovu) pre mňa znamená, že dokázal skvelo splniť svoj účel a potenciál, a vo výsledku nie je len bezduchým výplodom niekoho zvrátenosti s nálepkou hĺbavej kontroverznosti za účelom pobúrenia, povšimnutia či vyvolania rozruchu, aj keby pojednáva o hocijako neprijateľnej tematike. Dreamers je jednoznačne umelecké dielo (za mňaBertoluccihovrcholné) s mnohými sofistikovane ukrytými metaforami, či alegóriami a ak to chcete vidieť iba kvôli nahote, takEvamá bobra. Aspoň ale skúste pritom nachvíľu nebyť ďalším ignorantom a film si v rámci možností čo najviac užiť, lebo si to naozaj zaslúži

Přiznám se, že před 20 lety jsem Snílky viděl jen kvůli p*cině Evy Green. Jsou tam tedy také skvěle vybrané dobové písničky, ale že by byla nějak věrně zachycená ta lehkost mladistvého bytí, nebo důvody pro přátelství na život a na smrt mezi trojicí hlavních postav, to se mi nezdá. Nepůsobí to autenticky, a jestli chtěl autor zavzpomínat na divoké mládí, tak si toho dost asi blbě pamatoval. Zkusil jsem tedy film nyní znovu, již s hlubší znalostí Bertolucciho díla, a musím konstatovat, že stále vidím jen tu p*cinu.