Luna (1979)

Na obrazovej stránke tohto dramatického titulu, si dal jehohlavný kameraman; teda aby som bol predsa trochu viacej v tejto danej veci špecifickejším, tak predovšetkým na exteriérových záberoch; reč je mimochodom o talianskom kameramanoviVittoriovi Storarovi; mimoriadne extra záležať, až tým povedzme úplne odsunul príbehovú líniu na okraj vedľajšieho záujmu? • Síce nemožno vôbec poprieť zrovna ani to, že najmä jeho bravúrna kompozícia obrazu bola v  neustálom popredí, ale zase, čo sa trebárs konkrétne týkalo → nasledovnej línii udalostí z celkovo, a v tomto prípade sprostredkovaného zväčša len z talianskeho prostredia, tak si tiež rovnako myslím, že i scenáru zo stranyB. Bertoluccihoa spol; bola venovaná podobná starostlivosť, nakoľko som našiel minimálne 2 postavy, ktoré spoľahlivo utiahli celý tento titul na svojich pleciach. • Totižto ma zaujala už otváracia sekvencia s jednak ústrednými postavami, či dokonca som taktiež postrehol i to, že počas úvodných cca7 minút→ nielenže nezaznel žiadny, súvislejší dialóg, kedy si režisér medzitým pomerne dosť často vypomáhal: magickými obrazmi a hudbou, či zvukovými ruchmi. • Strih. O zhruba 15-16 rokov neskôr. Nový York.CHARAKTERY. Operná speváčka:Caterina Silveriová. Adolescentný synátor: Joe a ďalší. Teraz sa zastavíSMR(Š)Ť. Rýchla výmena amerického pobytu za to talianske... • ZJoeasa už medzičasom stal"junkie"na plný úväzok, zatiaľ čo jeho mama spieva na plné hrdlo operné árie. A čo vlastne prichádza do úvahy ďalej? • Áno, bude to ešte hodne zaujímavé, pokým teda pristúpite na"režisérovu hru", spočívajúcu asi v tom, že tento autor v žiadnom prípade netvorí "romantické komédie", a tak tým pádom môže divák od neho očakávať asi čokoľvek, a vedzte tomu, že je to práve tak. Skrátka; dýchala na mňa akási škandalóznejšia atmosféra, obalená v umeleckom kabáte, a k tomu navrch i s dvomi nadštandardnými, hereckými prejavmi v podaníJill ClayburghovejaMatthewa Barryho, pripomínajúci mi vzťahmatkyasynaz Pasoliniho počinu:Mamma Roma, no ten až tak nezachádzal dokrajného extrému, ako aktuálnaLa Luna, ktorá napríklad v tých časoch totálne znechutila i takéhoAndreja Tarkovskijho, čiže tentoraz platí zlaté porekadlo: že film nie je určený pre každého filmového konzumenta, vrátane snáď i umelecky založených jedincov?

Herectvo Jill Clayburgovej bolo silné a melodramatické, keď sa pokúšala použiť sex a seba, aby odlákala narušeného syna od závislosti od heroínu. Filmoví tvorcovia robia publiku službu prinášajúcu incestné správanie a psychológiu do povedomia, kde na väčšinu ľudí nevedome číha. Zvodnosť matky a syna nie je taká vzácna, ale väčšinou je popieraná a racionalizovaná. 8/10

Jako se u některých filmů všechno až přehnaně vysvětluje, tady je tomu přesně naopak.. většinu motivů postav jsem si spíš domýšlela a u spousty scén mi cukaly koutky, jak absurdní byly a to jsem myslela, že jsme emocionálně založený člověk. Přesto mě to naprosto vtáhlo a nepustilo, i když v tomhle podání by mě možná bavilo i putování mravenců. Rozhodně estetický požitek..

Ačkoli je to zdánlivě absurdní, vybavil jsem si v souvislosti s Lunou před chvílí Promethea Ridleyho Scotta. Oba filmy se samozřejmě pohybují v úplně jiném žánru, režiséři používají odlišné postupy a chtějí oslovovat jiné publikum, výsledek je ale tak nějak v porovnání s potenciálem, s rozpočtem a jménem režiséra stejně ubohý. A podobná je i reakce nemalé části filmových fanoušků, kteří v tom filmu hledají a nacházejí něco jiného, než tam ve skutečnosti je. Bernardo Bertolucci je pochopitelně příliš dobrý filmař na to, aby se v jeho snímku neobjevil žádný zajímavý obraz nebo scéna, ale v porovnání s tím, co mu skýtaly exteriéry a herci, které měl k dispozici, je to až bolestný neúspěch. Hlavním problémem ale zůstává mizerná motivace a psychologie postav, nevěrohodná zápletka, idiotské chování (anti)hrdinů a celkově scénář. Tohle psychologické drama tak nějak zapadá do atmosféry 70. let a do škatulky filmů pro klubové publikum. Kontroverze sexuálního vztahu matky a syna už podle mého vyčpěla, ale o to víc vyplynuly na povrch nedostatky scénáře. Celkový dojem: 25 %.

Bertolucci je výsostný estetik, vždycky je na co se dívat, ale většinou se nad tím nesmí moc přemýšlet. Komplikované vztahy v rodinách jsou vděčným námětem, ale tady se spíš než po realistické kritice jde po efektních scénách a šokujících situacích. Hapruje tu psychologie v motivacích jednání jednotlivých postav (hlavně matky a syna). Sice se za bláznění, znuděnost, pomatenost či abstinenční příznaky dá schovat mnoho, ale v tom případě to shazuje málem idylický závěr - rodinka se nám zase šťastně setkala, dokonce vzal otec výchovu hned od počátku pevně do svých rukou ... Kéž by se několikaleté křivdy daly smazat jednou fackou!