Stehy (2019)

Připadá mi absolutně šílené, že se něco podobného skutečně mohlo stát. A navíc asi nešlo o nikterak výjimečné případy! Už dlouho jsem neviděla tak alarmující snímek se silnou hlavní hrdinkou.Snežana Bogdanovičzde velmi přesvědčivě ztvárnila ženu, kterou v jejím pátrání po ztraceném synovi pohání mateřská intuice. Bezradnost a pocit marnosti ji provází doslova na každém kroku. Přesto ten svůjboj proti všemani po mnoha letech nevzdává... (85%)

Výborná psychologická dráma rodiny, ktorá prišla o dieťa a všetci sa s tým zmierili okrem matky. Divák je hodený do rozohranej situácie, keď už od osudového okamihu ubehlo veľa času, a tak spočiatku celkom nechápe čo sa deje, ale tuší, že tu nie je niečo v poriadku. Produkcia je kvalitná a hoci samotný príbeh nedramatizuje a herci nemajú takmer žiadnu podprahovú podporu, dokáže sprostredkovať tú dusivú atmosféru mučivej neistoty a strádania matky, ktorá verí, že jej vzali dieťa. Vytvárajú ju dlhé mĺkve statické zábery plné samoty a odcudzenia. Spočiatku je tu neistota, či táto trauma nezasiahla až príliš hlboko do Aninho psychického zdravia, ale postupne sa dejú veci, ktoré naznačujú, že problém je niekde inde. Nečakajte dramatický zvrat ani šťastný koniec. Jediné čo nám tvorcovia nechávajú je nádej. 75%

Snad každá matka, stát se jí tohle, jednala by stejně...Mám tím na mysli především fakt, že by se ani po tolika letech nevzdala (doufajíce, že její dítě žije), a (navzdory tomu, co se jí kdo snaží nabulíkovat) pídila se dále. Chápala jsem ale i jednání otce a jistým způsobem odtažitost dcery - ačkoliv v některých chvílích jsem měla chuť ji nejednu fláknout, neboť i přes všechny ty důvody to bylo z její strany občas už docela silný kafe, takhle se ke starostlivé a pečující hodné matce chovat zkrátka nemá. Naštěstí se později ukázalo, že ani ona "nebude jen tak kulička". :-) Velmi silný a uvěřitelný příběh, výtečně a přirozeně zahraný všemi herci (i těmi vedlejšími - psycholožka, úřednice (mimochodem - docela kočka ;-)), policisté, kolegyně z práce...). Zaujaly mne i staré stavby (úřední budova, staveniště, poliklinika...), které mi připomněly mé dětství. A ty obrazy na zdi v Anině obýváku - ach... Nebyl to Cézanne a Milet? Nevím, ukázali je cca jen dvě tři vteřinky, nestačila jsem si je tedy pořádně prohlédnout. :-( Jak příběh postupně (nadějně?) plynul - cca od scény u otce v práci v jeho "kukani", s těmi lejstry (i v něm to dýmalo, ovšem v rámci přežití se holt jen snažil nějak jít dál; nyní i doslova), to bylo tedy taky něco. Závěr vlastně nádherný až poetický, i bez jediného slova řekl vše.

Letní Filmová Škola 2019, film 25: Brutální doják o ztracených, znovunalezených a opět upadajících nadějích jedné srbské rodiny. Jeden z těch filmů, kdy jsou všechny úřední postavy protivné karikatury zapletené v obřím spiknutí, které nemají naši hrdinové nejmenší šanci odhalit. Prostě instantní depka.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2018.