Starci na chmelu (1964)

Tanečná choreografia kreatívna, hudba chytľavá, texty ako ktoré, bodovalo hlavne gitarové trio. Vadila mi prkenosť všetkého čo z úst vypúšťal Vladimír Pucholt. Tuctový románek, ktorý ozvláštňuje súboj mladých proti systému, a to systému postupne povoľujúcemu zovretie. Hlavnými myšlienkami je určite to, že autorita nie je automaticky názorovo neotrasiteľná a individualita sa nemusí vždy podriadiť kolektívu, pretože to veľké spoločné šťastie nie je vždy viac ako malé, súkromné. Chýbal tomu však väčší ťah na bránu a výraznejšie scény, na ktoré by som si dokázal spomenúť aj na ďalší deň.

Trochu se divím, jak vysoké má tento film hodnocení. Vždyť je to taková romantická pohádka! Já ovšem tento film miluju a zbožňuju už šedesát let! Viděl jsem ho poprvé v kině Blaník na Václavském náměstí. Bylo to pro mě zjevení. Dodnes si pamatuju, jak Filip Hance předčítá ze Seneky: "Bude napodobit moudré hospodáře, kteří nepěstují jen stromy rostoucí rovně a vysoko." V novějším překladu místo "napodobit" je "napodobovat". Neboť "napodobit" bývalo sloveso nedokonavé, jako dnešní "napodobovat". Geniálně zahraný Filip. Vtipné a odvážné narážky na "nešvary" socialismu ve výrocích i písních. Nedostižné. 95 procent!

Samozřejmě úplně jinak člověk vnímá film v 60. letech, když je mu 18, a jinak když mu je 70. Umím si představit, jak obtížným schvalovacím procesem musel scénář procházet, než ho komunisti schválili. Některé písničky právem zlidověly. Ale celek působí poněkud slaboduchým dojmem, nejhorší jsou Pucholtovy patetické proslovy na půdě.

Film jsem si pustil na ČT jen ke studijním účelům. Chtěl jsem se nejspíš dozvědět, co jsem si myslel a cítil před šedesáti lety, kdy jsem ho viděl poprvé (včera podruhé). Bylo to v době, kdy jsem byl dichtivý po rokenrolu. V tom mě uspokojil jedinou recyklovanou písničkou jen částečně. Děj jsem přijal jako možný. Choreografie mi přišla neúnostná. Komické role Kemra a Kačírkové mě ani tehdy nerozveselily. Druhým bodem byla představa, jak se na to asi mohou dívat dnešní čtrnáctietí. Myslím, že jim to musí připadat naprosto nepochopitelné, možná i zvrácené.

Kdybych chtěl já natočit film, přesně takhle by vypadal. Až na unylou zápletku, tak filmu opravdu nic nechybělo. Perfektní kamera zabírající kreativně vše s čím se potká, esteticky a kompozičně dokonale rozmístěné předměty a lidi v záběrech, peckovní rámování a osvětlení a v neposlední řadě i výběr hudby. Skvěle promyšleně natočený film.