Sonáta pro zrzku (1980)

Jeden z adolescentních příběhů, který by se dost možná vešel do TOP deset, osloveného respondenta z generace „Husákových dětí“.  Režie: v té době ještě ne úplně zkušený Vít Olmer – scénář: na dětskou literaturu se specializující Vojtěch Vacke (dále třeba Stav ztroskotání nebo Třetí skoba pro Kocoura) – hlavní role: Stanislava Coufalová, další z řady hvězdiček, které místo zářné kariéry potkal osud podobný tomu Yvety Kornové nebo Michaely Kudláčkové. Pocity dospívající dívky, která balancuje mezi první láskou a svými osobními zájmy. Nenáročný film o dospívání, vyprávěný pomalým tempem, což mu ale neubírá na přirozenosti a lidskosti. Dnešní generaci „Zrzka“ už asi jenom těžko osloví, pro mne však má, stejně jako další podobně laděné snímky z té doby, nostalgickou hodnotu.

"Mě to tak štve, že jsem holka!" "Holky taky musí bejt, někdy, už kvůli dětem."Tomboyovská ryšaňa Coufalová žije plnohodnotné detstvo bez nudných momentov, s gustom chytá strely do futbalovej brány, radostne vedie detský oddiel (o tom či sa jedná o predpionierske iskričky nepadne ani slovo), s jemným odporom cvičí na klavír a pozvoľna začína pokukovať po rovesníkoch opačného pohlavia. Práve to posledné ju motivuje k tomu, aby sa serióznejšie začala venovať tomu predposlednému, ale akosi sa nevie vzdať ani toho prvého a nestíha potom poriadne ani jedno. Kompenzuje si to snovými pasážami. Príjemný detský film so sympatickou hlavnou predstaviteľkou, dobrými detskými aj dospelými hercami aj nehercami (vrátane legendárneho futbalistu) a uveriteľným príbehom, teda až na finálnu motocyklovú eskapádu. Za tri a pol kúska bábovky od učiteľa klavíru.

Ze začátku jsem si myslela že ten kýč fakt nedám, ale za polovinou filmu konečně začlo nějáké dramatické napětí. Čehož jsem si velmi cenila a škoda že to skončilo nevyjasněně. Určitě jsem fandila tomu aby se se zrzky stala klavírní umělkyně a líbilo se mi její přátelství s učitelem hudby. Fandila jsem tomu, vypadalo to nadějně, ale bohužel fotball všechno překazil. škoda. Ale dalo to tomu alespoň nějakou dějovou linku aby v průběhu filmu člověk neusnul.

Vít Olmer prostě dětské filmy uměl. A tenhle film se mu zase povedl. Příjemný snímek, který v člověku probudí pocit věčného dětství a vlastně toho všeho dětsky složitého. - Láska, koníčky, povinnosti, kamarádi. Příběh mladé holky, která svádí boj přesně s těmito příklady. Film mě vtáhl do děje téměř okamžitě a já jsem moc ráda, že se u nás takové filmy točily. Nějak si nemůžu vzpomenout, jestli v dnešní době ještě vznikají nějaké dětské snímky nebo je to jenom kouzlo 70. a 80. let...? Námět snímku je nadmíru zajímavý. Holka, která hraje fotbal a konkrétněji je brankářka. U toho hraje na klavír a nakonec se zamiluje. - Tohle všechno má svoje kouzlo. Miluju dětské filmy, protože děti umí být tak krásně přirozené a občas nemusejí ani hrát, stačí jen, když jsou a toho je příkladem přesně tento snímek. Poněkud zvláštní kombinace hnědovlasých rodičů a jejich zrzavé dcery, ale v tom se radši nebudeme rýpat. Film se mi moc líbil a já ho můžu jedině doporučit!

Pan režisér Vít Olmer měl vždycky dobrý čuch na dětské filmy a herce v nich. Toto je s Pány kluky jeho nejpovedenější dětský film a vždy, když ho reprízují, rád se na něj znovu podívám. Příběh mladé dívky, která svádí svůj vnitřní boj mezi sportem a jejím talentem hry na klavír. A když se do toho ještě připlete láska, je zaděláno na malér. Škoda, že se takové filmy dnes už netočí a velká škoda jedné talentované herečky, jejíž životní osud asi každý zná z její 13.komnaty.