Smolný den pro Skopce (1971)

Netypicky do studenější palety barev stylizované giallo, což samozřejmě neplatí pro celý film, tam kde je sytost pro vyznění scény potřeba, tam také je. Interiéry jsou převážně honosné, bohatě zdobené, exteriéry ale často využívají brutalistní architekturu a tam ten chlad sedne. Nádherná je kombinace obojího, třeba schodiště a červené auto. Za kamerou také stál Vittorio Storaro, díky němu je tahle brakovější detektivka zajímavější. Výborné jsou jeho kamerové jízdy z možného pohledu vraha, podobná vtáhne hned v úvodu, také schodiště při jedné z vražd a samozřejmě závěr se statečným dítětem. Storaro pomáhá atmosféře i využitím světla a stínu, je na tom postavena celá eroticky laděná scéna. Režijně už to tak slavné není, úplný závěr trochu vyšumí, mohlo zůstat u tajemství. Herecky zaujme Pamela Tiffin, Franco Nero spíše v první polovině, čím blíže závěru, tím unaveněji působí. Že by záměr?

The Fifth Cord môžeme pokojne zaradiť medzi klasické giallovky, i keď v rámci vrážd sú scény snímané ako giallo až povedzme že v poslednej tretine. Novinárovi polícia neverí, vrah má podobné motivácie, aké by ste čakali a fakt, prečo vraždí v utorky, je tak ezoterický, až je to z dnešného hľadiska (a asi bol aj v dobe vzniku) veľmi vtipné. Možno sa budete strácať v tom, ako to má Franco Nero so všetkými prítomnými ženami, ale to je vedľajšie. Dôležitejšia je nakoniec formálna stránka a odhalenie vraha. To je akceptovateľné, ale čakal som predsa len niečo prekvapivejšie.

Přiznám se, že mě Smolný den pro Skopce ve své více než devadesátiminutové hře nepřesvědčil. Celý případ se od začátku jeví zajímavě, stejně jako postava novináře, která je zpočátku sama obviněna. Andrea Bild ale poté pátrá na vlastní pěst a nutno říct, že policie se jeví víc než neschopně. Dost se také řeší Bildovy milostné avantýry a vlastní problémy. Nejvíc mě ale překvapil banální závěr, z něhož samozřejmě vyčnívá zajímavá honička mezi novinářem a pachatelem. Celkové rozuzlení mě ale mírně zklamalo. Přeci jen filmu to pomalé tempo neprospělo a kdybych v něm nalezl více napětí a akce, asi by mě ten závěr tolik nebolel. Nicméně je to shodou náhod už druhý film, který se mi od toho též režiséra moc nepozdává.

Celkom slušný kriminálny thriller, ktorý mal potenciál. Produkcia je dobrá, výprava, kamera, atmosféra, to všetko je na svoju dobu na veľmi dobrej úrovni. Herci tiež hrajú dobre a Franco Nero je hustý chlapík, ktorý je ako novinár na stope zločinu. Celému filmu však podráža nohy hlavne príbeh. Scenárista ho totiž zamotáva až je divák skutočne zmätený. Z útržku vrahovho zvukového denníka síce vieme zámer ale nie motiváciu. Vraždy nakoniec vyznievajú skôr náhodne a zámer sa stráca. Hoci sa všetko odohráva v dosť úzkom okruhu ľudí ale bez vzťahov či nejakých hlbších informácií, tak je výsledkom zmätok z ktorého vzíde samozrejme prekvapivé odhalenie vraha, pretože scenár neobsahuje žiadne vodítko, teda okrem horoskopu čo je skôr hlúpe ako mysteriózne. 65%

Wau, nechápem ako som mohol tento film tak dlho ignorovať. Lahôdkové giallo, ktoré nejde zas tak veľmi "by the book", ale je úplne úchvatne natočené a zahrané, za podpory hudby maestra Morriconeho. Kills je málo, a nie sú veľmi grafické, t&a skoro žiadne, ale vynahradzuje to inteligentný dej a úchvatná kamera. A napätie. Je trošku poznať vplyv Argentovej prvotiny, chvíľu pred záverečnou konfrontáciou som si spomenul zasa na Argentov Deep Red(takže sa možno inšpiroval zasa majster), aj pri záberoch s vilou, kde sa ale dejú úplne iné veci, ako v Argentovom masterpiece. Pamätných záberov je tu viac... Je krásne vidieť, ako sa filmy a tvorcovia navzájom inšpirovali. Celkovo inteligentný, premyslený film, s nečakanou pointou, vecný, ale aj hravý, zábavný, povinnosť pre giallo nadšencov, a vôbec, filmových labužníkov.