La donna del lago (1965)

Černobílý klenot italského psychologického thrilleru The Possessed (La donna del lago), režírovaný dvojicí Luigi Bazzoni a Franco Rossellini, je mistrovskou ukázkou filmového noiru s evropským intelektem a existenciálním mrazem. Děj sleduje spisovatele Bernarda, který se vrací do odlehlého horského hotelu, aby znovu navázal kontakt s ženou jménem Tilde. Brzy ale zjišťuje, že zemřela za podivných okolností. Místo odpočinku se mění v klaustrofobní prostor podezření, viny a špatně pohřbené minulosti. Co činí The Possessed výjimečným, je jeho formální preciznost. Kamera je monumentální – záběry hotelových chodeb, osamělých jezer a tíživých detailů obličejů působí jako z nočních můr. Kompozice je promyšlená do posledního stínu, evokuje jak Hitchcocka, tak Antonioniho. Čas se zde rozpadá – retrospektivy a sny se mísí s realitou, aniž by kdy diváka úplně pustily ze sevření.   Herecky dominuje Peter Baldwin v roli Bernarda. Jeho tvář je plná nevyřčených obav a vnitřního rozkladu, čímž dokonale podtrhuje neklidnou atmosféru filmu. Ženské postavy, ať už tajemná Tilde nebo chladná Adriana, nejsou objekty touhy, ale záhady, které se odmítají rozluštit.   Tematicky jde o studii paměti, viny a posedlosti – témata hluboce zakořeněná v italské kinematografii 60. let. Ale The Possessed je zároveň detektivkou bez jasného rozuzlení a hororem bez nadpřirozených prvků. Hrůza zde pramení z lidí samotných. The Possessed je znepokojivá, hypnotická a formálně dokonalá noirová perla. Pokud milujete filmy, které se vám dostanou pod kůži a tam zůstanou, tohle je povinnost. Temnota nikdy nevypadala tak krásně.

Docela by mě zajímalo, jak kolega misterz přišel k tomu obsahu s dědinkou a manželkou hlavního hrdiny, ale to asi není podstatné. Bernard, spisovatel se vrací do svého oblíbeného hotelu v malém městě u jezera, kde se těší nejen na klid, ale i na krásnou pokojskou Tilde, do níž je tajně zamilovaný. Brzy však vyjde najevo, že Tilde spáchala za podivných okolností sebevraždu. Mysteriozní snímek s nádhernou noirovou kamerou vyniká zejména výbornou pochmurnou atmosférou a postupným odkrýváním temného tajemství kolem krásné Tilde. Jasno je ale vcelku brzy a pak se vyprávění trochu táhne, herecky tu pak nad jiné vyniká Irma v podání Valentiny Cortese a osudový závěr mé hodnocení nakonec zvedá k slabší čtyřce.

Čiernobiele mysteriózno, ktoré pôsobí ešte starším dojmom než je a zároveň dokáže detektívnosť znásobovať výborne zvolenou hudbou. Film je inšpirovaný násobnými vraždami, z ktorých niektoré sa vyriešili až po 30 rokoch. Škoda možno tej formy, kde sa miešajú sny a halucinácie a tým pádom som nedostal klasickú kriminálku, ktorú by si príbeh zaslúžil viac. Dočkali sme sa ale psycho napätia, ktorá je blízka hitchcockovinám.

Mladý muž Bernard přijíždí do malého města a ubytuje se v hotelu u jezera. Není zde poprvé, s řadou obyvatel se zná, také mezi jeho známé patří majitel hotelu se synem a dcerou. Záměrně přijel po sezoně, protože potřebuje klid. Také ale doufá, že se setká s Matildou (Tildou), zdejší služebnou, na níž stále myslí, byť jeho vztah k ní byl čistě platonický. Postupně zjišťuje, že Tilda spáchala sebevraždu, ale někteří si myslí, že šlo o vraždu. Tilda však není jediná, kdo musel zemřít. Ke konci se s mrtvolami roztrhne pytel. Krásná šerosvitná kamera, co využívá neobvyklé pohledy a mj. rybí oko,  a temná hudba navozují mrazivou atmosféru. Melancholický a smutný snímek, spíše drama s přesahem do krimi, horor ani ne. Nevadila mi pomalost, chyběl mi určitý náboj, aby mě film chytil. Dobré, ale čekal jsem něco lepšího.

Atmosferická záležitosť, ktorá nezapadá ani pod horor, ani pod triler. Skôr ide o psychologickú drámu s určitou záhadou - tá je však dosť naťahovaná a po čase už začína nudiť. Do toho všeliaké predstavy hl. hrdinu, ktorý sa vypytuje tam, kde by sa nemal. Bohužiaľ filmu chýba nejaké napätie, film si len tak pomaly plynie a viac sa pod kožu jednoducho nedokáže dostať.