Slečna od vody (1959)

krásná letní atmosféra Bráníků a koupání u vody, kam jsme o něco později chodili jako děti. Dávám 4 hvězdy za náladu, pěknou Evu Klepáčovou a především za spoustu exteriérových záběru starého Bráníka, Podolí, pohledy z Letné ale taky Vršovic, za Zlatou studnu (kam jsem později taky vodil slečny, i když už nebyla v lidovém stylu). Heverle je stejně jako v Severním přístavu nerušící chlapský typ.   Zcela ignoruji fabrickou linku a absentérství, to se nedá brát vážně. Takže za ty záběry staré Prahy hvězda navíc, jinak bych dal 3 A díky nicku slunéčko2 za soupis nesmyslných scifi přesunů v čase a prostoru Prahy. Jedno z mých guilty pleasure

Víte co se mi na tom líbilo? No ten pohled do historie dětství mých rodičů, bez moderních technologií, množství aut a spěchu. Nezaznamenat ani jednu vulgaritu (ženský pohl. orgán např.), byl pro mě balzám. A že to byla agitace? Agitace na slušné chování a dobrý charakter mi fakt nevadí. Komunista jsem nebyl a nejsem. Hezký den.

...aneb nasládlá limonádka jak absentérka pochopila svoje pochybení a zachovala se jako čestná, uvědomělá členka naší socialistické společnosti... Dvě hvězdy za dokumentární hodnotu tohoto snímku. Jinak lítost nad našimi dědy a babičkami, na jaký odpad (z dnešního pohledu) byli nuceni chodit do kina... I když je to relativní ve světle toho, jaký odpad dnes (dobrovolně) sledují miliony diváků na komerčních televizích...

Jako komedie je to hodně slabé a pitomoučká zápletka se dnes jeví vyloženě úsměvně, člověk se proto ve vší té nudě při sledování tak nějak automaticky spíš přepne do polohy vnímat to jako nostalgické 50s retro, které ukazuje, jak tehdy vypadala spousta známých pražských lokací, jakož i dobová móda, účesy, tramvaje, auta a podobně. V tomto ohledu mi přišlo zajímavé, jak zde Praha působí značně zalidněná, aniž by to bylo kvůli turistům (ostatně přeplněnost tramvají je důvodem, který Helenu přiměje k rozhodnutí nejít do práce, protože se tam reálně nemá jak jinak dostat), stále to ale nedosahuje tak extrémní přelidněnosti, která mě kdysi šokovala ve scénách z plovárny ve filmuBoccaccio '70. Dále mě zaujalo, jak je Helena v podstatě neustále nucena čelit nevyžádané mužské pozornosti, nadbíhání a otravnému balení, jako by si prostě mladá žena nemohla jen tak jet tramvají a jít si zaplavat v řece, aniž by se jí neustále někdo nesnažil vetřít do přízně. (Připomnělo mi to jednoamerické video z r. 2014, v němž mladá žena (v nijak vyzývavém oblečení, nutno podotknout) chodila 10 hodin po New Yorku a během toho zažila více než 100 případů slovního street harassmentu). Nemluvě o tom, jaký dopad na pověst Heleny mělo něco tak banálního, jako že šla sama k vodě (což je v ostrém protikladu s postavou ztvárněnou Kemrem, který udělal to samé), což v závěru graduje do úplně absurdní roviny, kdy spící muž od řeky (ve filmu nemá jméno), který Helenu celou dobu dotěrně balil, se nakonec ujišťuje doma u jejího otce, zda je Helena počestná dívka, a může se s ní tedy něco začít nebo ne (ačkoli jí pár hodin před tím blekotal cosi o lásce). A vůbec - to pseudomorální závěrečné rozuzlení - kdy Helena v aktu sebekritiky (ačkoli za celou dobu neudělala nic špatného a byla jen obětí okolností) roztrhá poukaz na vysněnou cestu k moři, a lze se jen domýšlet, zda bude její vztah se spícím mužem pokračovat či nikoli - je prostě k zblití, podobně jako dotěrná zvědavost sousedky z baráku nebo ty narvané tramvaje, kterými chudák holka musela jezdit. Přemýšlel jsem také, že bylo vlastně zvláštní, že by někdo tak pohledný jako Eva Klepáčová (která 2 roky předtím zářila jako Káča ve filmuHrátky s čertem) coby filmová Helena, která je vystavena permanentnímu catcallingu a mužské pozornosti, mohl být vlastně singl, a film to nijak nevysvětluje (nevíme její věk, předchozí vztahové zkušenosti, ani zda vůbec má zájem se s někým seznámit). Btw. zaujme zde taká 28 letá Jiřina Bohdalová, která se zde mihne ve 2 scénách.

,,Pepušo, nahřej trpaslíka s hlasem obra.“Slečna od vody je taková zmatená komedie, kde jsem většinu čau vůbec nechápal repliky a chování postav. Začátek má příjemné, pomalé tempo, kdy s téměř dokumentárním stylem sledujeme okolí Vltavy v pražských Modřanech. Jenže pak začne milostné vrkání hlavních postav, samozřejmě plné odmítání a vykrucování se, které trvá až do konce. Na druhé straně sledujeme počínání taťky Marvana, který vlastně jen čeká na to, až se vrátí dcera domů. Jako komedie to není moc vtipné, vlastně je to většinu času nudné a takové letně ospalé. Potěšily mě jen záběry každodenních reálií staré Prahy, které mají svoje kouzlo, tehdejší módní kreace a super účes Evy Klepáčové.