Pan Novák (1949)

Bod dávám za dokumentační hodnotu filmu. Protože to přímo ukázkově předvádí, jak se za zdánlivou komedií s populárním Plachtou skrývá zlá a hloupá agitka.Přitom to všechno bylo úplně jinak. Nelze se divit, Plachta byl onen užitečný idiot (komunista - intelektuál) a dokonce se na scénáři filmu (kde je tady uveden pouze Bořivoj Zeman) aktivně podílel. Je jenom otázka, jestli tohle schematické "veledílo", které má být satirou na v té době nově bývalé lidi (oficiální označení komunistům nepřátelských tříd a podtříd) myslel vážně a věřil tomu. To by svědčilo o tom, že byl hlupák (viz, jeho agitační apel do kamery o Prkoších) nebo naiva, který si myslel, že koná dobro a tím pádem byl omezenec, který nevěděl podobně jako jiní (i dnešní) dobroseři, která bije. A možné, ale podle jeho celého životopisu je nepravděpodobné, že ho k tomu někdo přinutil. Z čistě prospěchu (jako třeba Marvan Gustava Anděla) to ale zcela jistě nedělal. Film je ve své podstatě velmi zlý, ukazuje, jak jsou ony bílé límečky k ničemu a navíc jsou to zákeřní křiváci, zato dělníci jsou ten pomyslný vrchol pyramidy. Pravda je taková (a toho se nadšený Plachta nedožil), že většina příslušníků dělnické třídy byla "reakční a konzervativní", což se projevilo jak tím, že již v roce 1949 vystoupilo z KSČ 120 tisíc vesměs dělníků a nebo jejich spontáním vystoupením v létě 1953 v protikomunistických bouřích po okradení měnovou reformou, což bylo první vzbouření onoho pracujícího "lidu" proti komunistickému režimu, krátce před podobnou událostí v NDR. Zato prospěcháři a kariéristé tvořili už v oné době víc jak polovinu člestva státostrany a jejich počet např. k roku 1968 stoupal tak, že tvořili už dvě třetiny členů KSČ. Akce 70.000 do výroby, kterou Plachta a spol. tak idiotsky propagují měla za cíl samozřejmě likvidovat osoby, které komunistům nebyly nakloněny. Podobná akce se zopakovala ještě jednou s výraznějšími výsledky, kdy třeba na stavbu tzv. mostu Inteligence v Praze (jedna z mnoha zbytečných staveb) byly nahnány tisíce "bývalých lidí" a řada z nich zaplatilo onu adorovanou manuální práci životem nebo trvale poškozeným zdravím. O idiotství autorů filmu svědčí i fakt, jak se pan Novák stal soustružníkem. Představa, jak se podobné nemehlo postaví ke stroji a začně obrábět složité součástky je vysloveně trapná. Podobné stroje museli už tehdy obsluhovat kvalifikovaní pracovníci s praxí. Pobavila mě tak snad jenom scénka s panem prokuristou, pro kterého před fabrikou jezdila rodinka osobním autem. Vybavil se mi jistý Havel, který jako pomocný dělník jezdil do pivovaru mercedesem. Ale ono Plachtovo posmívání se prokuristovi, který byl členm protistátní skupiny a přitom za okupace se údajně třepal strachy je taky dobrá ukázka Plachtovy (a Zemanovy) idiocie. Sám Plachta se za války zašil do nemocnice. Dneska taky už velice dobře víme, že členem protistátní skupiny se člověk stával v drtivé většině případů rozhodnutím StB. A tím se dostávám k závěru, Jindřich Plachta byl údajně tak přesvědčený komunista, že dokonce chodil na Kladno na brigádu do dolů (bůhví, jetsli to taky nebylo jenom v rámci prokomunistické propagandy), jezdil po venkově s divadlem (se skutečnými divadelníky dlouhodobě nevydržel, jeho angažmá v ND bylo velmi krátké) a hlavně - zemřel včas. Patřil totiž k oblíbencům a dokoncem dobrým známým, ne-li přátelům samotného Slánského a bůhví, jak by to s ním v roce 1952 dopadlo...byrokracie je i dnes úděsná a nějaká akce pro určité úředníky (zejména zbytečné centrální a krajské úřady, haldy neziskovek nebo nakonec samotná pyramidy toho všeho - 35 tisíc úředníků EÚ v Bruselu) by nebyla špatná, ale stejně jako za komunistů by podobná akce sloužila ke vzájemnému vyřizování účtů a nakonec by se vygenerovalo ještě větší množství byrokratů všeho druhu. Tak to ostatně za soudruhů dopadlo taky. Tolik k soudruhovi Plachtovi a jeho angažovanosti...

Film, ve kterém mám rád hlavního hrdinu, dokud se z něj nestane rudý pan Novák. Začátek filmu nebyl vůbec špatný, ale čím více si pan Novák na režim zvykal - tím se z komedie stávala agitační komedie a to už tak veselé a dobré nebylo. Film by byl býval dobrý, kdyby nemusil býti veden k "socialistickému konci". Ale taková Anna proletářka nebo Rudá záře nad Kladnem... to se s tímto rovnati moc nemůže.

Jindřich Plachta, čo by stavovskej hrdosti plná kancelárska krysa, sa po absolvovaní víťaznofebruárového dejinného zlomu drží zubami nechtami svojej už nepotrebnej úradníckej profesie a odmieta nastúpiť do výroby. Nový krajší spravodlivejší a akčnovýborový svet sa s ním ale dlho nemazná, takže si na seba nakoniec navlečie montérky („Když jsem sabotér, tak ať aspoň slušne vypadám!“) a s partiou podobne naladených manuálne nepraktických indivíduí nastúpi na šichtu do fabriky. Spočiatku to ide ztuha, ale postupne, aj pod vplyvom uvedomelej idealistickej dcéry („Ty jseš stejně správná holka, jen tý politiky bys měla nechat.“) predsa len príde novej realite na chuť, opustí apolitické opatrníctvo („Proti nejste, pro taky ne, tak co vlastne jste?!“) a stane sa takmer úderníkom. Film je plný čerstvo porevolučného nadšenia a optimizmu, organizovaná a správnym smerom vedená omladina spievajúca tak často o vyhŕňaní rukávov, že už ich nie je kam rolovať („My musíme co nejdřív začít zpívat, teďka je na to doba!“), nemá pre politiku ani kedy na buržoázne romantické prežitky. Na tie ani nie je čas, pretože na najmenšie zaváhanie číha nepriateľ v podobe protištátnych skupín a ničiteľov násteniek. Jedná sa samozrejme o dobe vzniku plne zodpovedajúcu agitku, ktorá je ale prekvapivo vtipná (humor je miestami proletársko-chlapsky drsný, objavujú sa aj frky o pobyte v koncentráku), nabitá hláškami („Fréza je výkonnej stroj, ale dravec!“) a vynikajúco zahratá (nechýbajú mladí Horníček, Effa a Hlinomaz). Z mojej strany spokojnosť preveliká.

Vodpuste pane rado, že jsem vám tyknul. Než bych byl řek „račte“, tak bylo po vás! To je jediný dobrý vtip této smutné veselohry. Viditelně již vážně nemocný úředník Novák jde zachraňovat výrobu do Kolbenky. Revizní lékař Felix měl být po té, co oznámí těžce nemocnému člověku, že je naprosto v pořádku a své ochablé svalstvo si má jít tužit do fabriky, okamžitě odeslán ke kolegovi na psychiatrii. Pochybuju, že image komunistické strany po tomto filmu nějak závratně stoupla. Zlověstné nadávání Nováka všem prokuristů, že jsou Prkošové (zrádci), je silná káva i pro skalnější soudruhy z KSČ. Neustále omílaná odrhovačka na tisíc způsobů „Vyhrňme si rukávy“ taky zrovna nepřispívá k pohodě. Herecky o dvě hlavy všechny převyšuje Kreuzmann, Plachta se snaží, ale viz zdravotní stav, Valentová taky ujde, ale jinak je to bída.

Lehce úsměvná agitka.1) Přerod úředníků v nadšené dělníky nepůsobí věrohodně. No jak by taky mohl?Nekoukej a pomoz!_____

2) Film vznikl na pomoc tehdy již neúspěšné akci z prosince 1948 - zařazení asi 65 000 úředníků do výroby. Podařilo se přesunout nakonec jen asi 20 000 lidí. Nový pokus byl úspěšnější. V roce 1951 se ze 77 000 plánovaných podařilo umístit asi 51 000 osob. Vedle získání nových pracovních sil pro rozvíjející se těžký průmysl šlo především o čistky s cílem odstranit z administrativy komunistům nenakloněné úředníky._____

3) Všiml jsem si 31letého Miroslava Horníčka či 35letého Josefa Hlinomaze._____

4) Velmi na mě zapůsobil budovatelský song Vyhrňme si rukávy ve tříčtvrtečním rytmu._____

5) Už víte, kdo v 11. století zradil Čechy cizákům? Přece Prkoš Bilinský Němcům v roce 1041. Pořádně se učte, milé děti, bez těchto znalostí socialismus nevybudujeme.