Páté kolo u vozu (1957)

Roztomilá komédia s jemným satirickým ostňom o starostlivej babičke, ktorá svojím príjemných charakterom akobyBabičkez oka vypadla. Vďaka svojej čipernosti sa stará o časovo vyťaženú rodinu svojej dcéry, ktorá si to však neváži a čochvíľa všetci členovia rodiny zneužívajú babičkinu ústretovosť tak, že to vyzerá ako vštepkovejČlovečine. Produkcia je veľmi dobrá. Herci skvele oživujú dobre napísaný scenár a Zdeňka Baldová svojím rozkošne priamočiarym šarmom vdýchla scénam vtipnú iskru. 70%

Možná to byla jedna z prvních, ale rozhodně ne posledních komedií na podobné téma. Následně se jich natočilo dost nejen s babičkami, ale i s dědečky nebo dokonce tetičkami. Děj byl vždycky stejný - příbuzný měl spousty času a tak se montoval do rodiny a počal řešit domnělé nebo skutečné problémy. Z této kategorie filmů ale Páté kolo u vozu přeci jen vyčnívá. Hlavním důvodem je Zdeňka Baldová pro ní se jednalo o předposlední snímek. Exceluje a do jisté míry jde o takové závěrečné shrnutí její kariéry. Ona přece vždycky hrála dobrotivé matinky či tetky. A hrála je tak, jak sama působila - laskavě a mile. Není to moc velká prča, takže jako komedie je to film trochu slabší. Je velká škoda, že její babička nedostala ve sv scénáři trochu jiné dějové možnosti. Ale jde o úsměvný snímek, který je fajn.

Krásný snímek ze života, takové už hodně dlouho nikdo natočit neumí. Režisér Bořivoj Zeman navázal na svoje nejlepší díla (dvojice filmů s Gustavem Andělem a dvě naše nejkrásnější pohádky) a i zde potvrdil životní formu. Minimálně za těchto pět počinů má svoje zasloužené místo v naší filmové historii.

"Jeseň života, rodina, vnoučata. Bože, co si starý člověk může víc přát..."Zdeňka Baldová jako přehnaně hodná babička, kterou její rodina tak dlouho využívá, až jim čiperná babička ukáže, co proto. Tahle její role je přitom určitě mnohem sympatičtější, než jakou dostala přibližně ve stejné době vMorálce paní Dulské. V něčem je tento film až úsměvný (viz jak se babička snaží čelit riziku nevěry u svého zetě tím, že nechá přečalounit pohovku), ale jinak jde o nadčasové téma. Vždyť kolik stárnoucích rodičů i dnes v reálu uvažuje, jako ona hlavní protagonistka tohoto filmu: "Přece nenechám rodinu na holičkách…"

Československá komedie o rodině Janurových, kteří si do svého bytu natrvalo pozvali babičku (Z. Baldová) což před ní prezentovali jako ochranu před samotou a odpočinek na stará kolena. Velmi brzy se však projevil pravý účel její přítomnosti, neboť stará paní měla na starosti celou domácnost, dohled na jejich dvě děti a navíc babiččina pečlivost, ochota a snaha přimknout manžele k těsnějšímu svazku začala rodičům překážet. Rodina ve složení kulturní referent M. Nedbal, zaneprázdněná redaktorka V. Fabiánová a jejich dvě děti, dospívající dcera s nehezkým účesem (J. Tvrzníková) a desetiletý nezbedný syn (J. Kříž), ocenila babiččinu starostlivost a láskyplnou péči až v okamžiku, kdy stará dáma nevydržela nepřetržitý koloběh domácích prací bez jakéhokoli ocenění a opustila rodinu a postavila se na vlastní nohy. Zpočátku se film jeví jako předvídatelné vykořisťující sociální drama s depresivním nádechem, postupně však vystupuje na povrch komediální složka a také babička se ukazuje v ne tolik submisivní pozici, neboť její hrdost převáží nad neomezenou láskou ke své rodině. Zábavnému tónu filmu zdatně napomáhaly uličnické kousky a poznámky malého synka a také bezradnost a chaos v rodině po babiččině odchodu. V dalších rolích téměř neznámé komedie B. Zemana se objevil mladičký R. Jelínek v jedné ze svých prvních rolí jako hráč na trubku a nápadník dcery nebo H. Loubalová jako zpěvačka, mezi níž a panem Janurou propukli dočasně jisté sympatie. Na překvapivě zdařilém snímku oceňuji nahlédnutí do neuspořádaného rodinného souznění zmíněné rodiny s odlehčeným tónem a také vývoj postavy a herecký výkon dobrosrdečné slavné herečky Z. Baldové, pro kterou to byla její předposlední role.