Dovolená s Andělem (1952)

Veľmi dobrá budovateľská komédia, ktorej dávajú šmrnc hlavne dobre vymyslené postavy vytvárajúce množstvo komických situácií. Naviac sú postavy skvele stvárnené a na ich pomyselnom tróne sedí Jaroslav Marvan ako Gustav Anděl, mrzutý revízor elektrických dráh mesta Prahy. Produkcia je tiež výborná a nebyť toho budovateľského nadšenia, ktoré priam tečie z obrazovky dal by som väčšie hodnotenie. 70%

Všem těm hnidopichům, kteří nadávají na agitku v tomhle filmu: uvědomte si, že tento film vznikl 7 let po válce a budovateské nadšení ještě bylo přirozené. Hodnotíte film s kolou v ruce a z gauče 50 let po natáčení, halooo,!!! zamyslete se, jak budou dnešní filmy hodnotit za 50 let, taky se jim budou zdát dnešní filmy zastaralé a hloupé.

Jakkoliv se mi těžko odhlíží od otřesných souvislostí této pospolité dělnické re-creatio, vždy kapituluji před nejen před odzbrojujícím herectvím Jaroslava Marvana a dokonalou konverzí jeho hrdiny, následující po jeho satori při Largu z Novosvětské, tak před celým tím přičinlivým hmyzím nárůdkem celorepublikového dělnictva, které nachází na čtrnáctidenní rekreaci ty nejmocnější životodárné podněty a v bezkonfliktní harmonii pospolitého mraveniště bleskově vybuduje z ruiny žňový útulek. Idyla je to dokonalá a účinkuje spolehlivě jako Ladovy kresby, které povstaly z podobného traumatu, kterým procházel v padesátých letech český národ. Je zajímavé sledovat, jak se v neobyčejně semknuté a na opravdu „čtivém“ narativu založené struktuře uplatňují nejrůznější dvojznačné motivy, které idylu sice nerozkládají, ale vrství ji, poukazujíce na podvědomá kataklyzmata. Stalinovým shlížením nad pódiem počínaje a originální hrou se stíny v některých scénách konče. – A ještě dvě poznámky k mimoběžné postavě Rážova (skrytého) intelektuála. Vedle toho, že jsem v jeho tichosti, uzavřenosti a sebelítosti vycítil předzvěst těžkých delirií jeho budoucího antihrdiny z Fričova filmu Dnes naposled, podobně živě se mi připamatovala slova Jindřicha Chalupeckého z eseje Intelektuál za socialismu z roku 1949 o nekonečných schůzích, jichž jsou v stalinistickém Československu nuceni ustavičně chodit. Ano, ne pro zábavu, ale pro naprosté znevolnění: „Tak povinné chození do schůzí stalo se jednou z nejpodivnějších, ale také nejhorších útrap občanů v stalinizovaných zemích. Přesto splňují tyto schůze svůj význam. Především olupují lidi o čas. Počítáme-li s tím, že většina má navštěvovat alespoň dvě schůze týdně, že možná dostanou tam nějakou drobnou, ale časově přece jen náročnou funkci, k tomu že pak přistoupí ještě povinná účast na slavnostech, manifestacích a průvodech (jichž je množství neobvyklé) a na tzv. brigádách, znamená to, že jim už nezbude chvíle na to, aby se zamyslili, co se s nimi vlastně děje. A pak tu je ještě ďábelský vynález kolektivní "organizované rekreace", zabezpečující, aby se lidé nemohli sobě věnovat ani o dovolené. Tyto schůze neolupují lidi však jen o čas, ale, a to je horší, o mravnost a o schopnost mravní rezistence. Vidouce ne-li nebezpečnost, tedy absolutní zbytečnost každé kritiky, přikyvují na oko všemu, co se jim vykládá, odhlasovávají a podpisují cokoliv, a musí-li, jako při povinné debatě nebo při prověřovací proceduře, mluvit, papouškují naučené věty, ačkoliv jim nevěří: a to znamená, že se učí být podlí. Je těžké vylíčit, jaké je to utrpení pro nesmírné množství lidí a také jak zlou a nevyhojitelnou nenávist to vzbuzuje.“

Kdyz clovek prijde do kuchyne kde jede TV v sobotu/nedeli skoro vzdycky jede dovolena s andelem, nebo andel na horach - nicmene cely film jsem uz dlouho nevidel. Tak jsem si ho teda pustil...Je videt ze jsou zde strasne tendence doby proste agitka jak vyšitá, jak vsichni s usmevem makaji a buldozerem je musi rvat na rekreaci kde musi mit kazdej nejakou fce. Na druhou stranu je krasné to, ze si tu vsichni vazi pracovistost a obecne prace - coz se dneska bohuzel uz nevidi. Komedie je sice cerno bila v jejich myslenkach, ale rozhodne se zde najdou prvky, ktere pobaví i dnesniho divaka. Me tam asi nejvic vadilo od mala, ze ani na rekreaci si lidi neodpocinou a valchujou tam tu skolku. Hezkly to bylo moc hezky, kdyz Kemr dohraje novosvetskou..asi nejhezci moment.

Jsem přesně o padesát let mladší než film a společně s druhým dílem, dle mého názoru patří k tomu nejlepšímu z naší české kinematografie. Uznávám, že je možné, že to je i proto že jsem nezažila dobu, kdy to bylo natočeno. Ve filmu to vypadá velmi idealisticky, ale je mi jasné, že realita byla úplně jiná. Největší předností filmu je pan Marvan, kterého považuji za skvost českého filmu a výborně mu sekunduje pan Kemr. Na těchto dvou bardech celý film stojí. Film se mi líbil a nemám co bych mu vytkla. Je plný skvělých hlášek a hereckých výkonů.