Silnější než strach (1978)

Oslavné dílo soudruhů v různých historických úsecích, kdy oni páchají své rudé dobro pouze a výhradně pro blaho společnosti bez ohledu na strach o svůj život.Prvnípovídka z období konce protektorátu skvěle staví po úvodních peripetiích do duelu vychrtlého soudruha Řehoře, který čelí nátlaku gestapáckého prasete Hrušína, aby všechny napráskal. Dělat ze sebe smolařskýho pitomce Žehoužovi moc dlouho nevydrží, jednou větou a vylitou lahvičkou léku na podlahu odpraví tu hruškovitě prasečí kreaturu. Bohužel, daleko neuteče, i když se snaží a střílí a střílí. Jedno táhlé ratatata z okna ukončí jeho nadějný život. Super příběh, 80%.  Obrovským zvratem k horšímu jedruháslátanina o kolektivizaci zemědělství a zakládání JZD. V dané lokalitě odvážně jede bomby Óbrmája, nebojí se ničeho, ani vidlí místního pošuka, ani silné erekce Zounara, kterej s ní chce přes noc líhat, ale ona ještě neví, jestli si ji má jít ošudlat pod pumpou, nebo předstírat spánek. Do příště si to snad rozmyslí. Kravky spokojeně zaparkovaný ve strašným kravíně a seno vyházeno. Ale hrozná nuda, 20%.Poslednístory stojí na třech postavách: Na nudným a trhlým soudruhu lékaři Víznerovi, kterej mi vždycky přišel jako zpomalenej mentál a tady tomu nezůstal nic dlužen. Dále na akčním a přidrzlým nebojsovi, točvolantovi Skopalovi, kterej ve finále skončí se skelným pohledem a bradou k nebesům. A do třetice na krimi gaunerovi Munzoušovi, kterej byl zrozen peklem pro ztvárňování ha*zlů par eksceláns. Jemu se stačí arogantně usmát, vystrčit bradu, semknout rty a cedit své jedovatosti přes zuby. Bouchačka v jeho proradné paprči mu ale stejně nepomůže se prostřílet na Západ. Imbecílek Vízour ho převeze svým pasivním odporem, proti kterýmu ani gulomet nic nezmůže. Sice taková umělá kravina, ale za ten nápad dávám 50%.  Suma sumárum průměrum: 50%, zaokrouhluju na dva výstřely z Waltra. Přepínám, konec.

30%—První povídkaje evidentně nejlepší, a to jak námětem, tak i hereckým ztvárněním. Rudolf Hrušínský je opět ve svém minimalismu naprosto přesný. Historka má napětí a spád, nejprve nervydrásající prohlídka na nádraží, potom na konci vlastní útěk z budovy gestapa (60%).Druhá povídkaje trapná. Neústupná soudružka Whitney Houston Obermaierová trvá na začátku 50.let na zahájení činnosti JZD, přestože dostala výhrůžný dopis a její kolega v nedaleké obci na podobný případ doplatil životem. Příslušníci SNB se rozhodnou v osudný den soudružku hlídat a přímo do jejího domu nasadí Kevina Kostnera Zounara (toho staršího). Mezi oběma lidmi proběhne vlna soudružského porozumění a možná i něco víc... Bdělí esenbáci v noci zadrží vozku místního statkáře, jak se krade k soudružčinu obydlí s provazem v kapse. Akce je úspěšná a soudružka ani nic nepozná. Tak snad se zase se svým osobním strážcem někdy setká... (10%).Třetí povídkaje trapná jenom o něco méně. Odehrává se v současnosti (tehdejší současnosti) a předkládá nám příběh lékaře, který právě podal přihlášku za člena KSČ, přičemž se k tomuto úkonu nechal přivézt houkající sanitkou (asi hrozilo nebezpečí, že by přihlášku nedovezl včas v pořádku). Cestou zpátky se nachomýtnou k nehodě dvou mužů na motorce, jeden z nich potřebuje ihned odvézt do nemocnice. Bohužel se z nich vyklubou gangsteři, kteří chtějí překročit hranice do Německa, ten zdravý, představovaný Luďkem Munzarem, naše hrdiny se zbraní v ruce unese a už si to pádí směrem k hranicím. Doktor se celou dobu tváří uťápňutě a obohacuje nás svými vnitřními monology na téma, že jeho kolega saniťák od něj asi očekává nějakou akci. Vypadá jako typický připosránek. Avšak poté, co se saniťák Sváťa Skopal nechá hloupě zastřelit, se z vnitřního monologu dozvíme, že pan doktor měl vlastně strach o Sváťu a teď, když je mrtvý, může klidně provést nějakou akci. Protože Munzar neumí řídit, řídí pan doktor a využije toho, že v noci zastaví na náměstí poblíž stanice VB. Samozřejmě, pro zvýšení napětí na druhé straně náměstí, proč by taky jezdil až před vchod, že? Pak vystoupí z auta a hrdinně, očekávajíc celou dobu kulku do zad kráčí vstříc spásným dveřím služebny. Munzar, místo aby hned vzal roha, ho celou dobu sleduje, a až když doktor opravdu vkráčí dovnitř, teprve pak se snaží, marně, utéct. Ač to ve filmu už nebylo, jsem přesvědčen, že za tento hrdinský čin nebyl s přijetím do Strany žádný problém (20%). Suma sumárum 30% a dvě hvězdičky.

Tři povídky o vzorných komunistech.1) Slušná Instrukce*** těží ze zajímavého prostředí. 58letý Zdeněk Řehoř můj oblíbený herec rozhodně nebyl, zato rovněž 58letý Rudolf Hrušínský jako vyšetřovatel gestapa byl podle očekávání skvělý._____

2) Povídka Tvrdohlavá* je o ničem, skrytém za fasádou statečné družstevnice._____

3) Unylý Kandidát** uzavírá tuto přehlídku socialistického ideologického kýče.

Dost se divím, že tohle měl ještě někdo potřebu v roce 78 točit. Navíc nebarevně. Ale vzali to pěkně po pořádku soudruzi.. Odboj, padesátá léta a pak současnost...Tři povídky, tři činy statečných soudruhů komunistů, vlastně v té prostřední je to statečná soudružka komunistka... Souhlasím s ostatními, že nejlepší byla ta první okupační. Řehoř coby bolševik odbojář verzus komisař SS Hrušínský, To byla panečku opravdu lahoda. Trochu to pokazil závěr ve stylu Bonda, ale holt tvrdě kalenej soudruh lecos dá. To v té druhé Obermaierová nedbá na anonymní výhrůžky (statkářů a sedláků jimž znárodnění zatíná tipec!) a kolektivizuje, meze rozorává, krávy bere sedlákům hlava nehlava a nebojí se ! Vlastně ano, bojí se, že se zamiluje do sličného agenta STB Zounara který jí doma hlídá. Nu a v té třetí statečný komunista Vízner přemůže dvojici vrahounů co prachají na západ..a mimo jiné uvidíme také jak si to dvanáctsetroska OÚNZ uměla hnát aj po náledí až gumy kvílely.... Nevím co komu mělo toto dílo v tom roce 1978 sdělit... Bylo to tak naivní, že tomu nemohl věřit ani ten nejblbější soudruh...no i když... pitomých tam bylo více než dost. Já jsem to dal jako naučnou látku. Po propagandistických a normalizačních filmech jdu a o tomto jsem se dozvěděl teprve nedávno. Dávám tedy za dvě šifry zapečené do chleba. * *

Asi to bez toho nešlo. Tedy určitě ne v tomto případě. Podobně jako případy majora Zemana jde o dobře řemeslně i herecky zvládnutý povídkový film, který se ovšem nejen naivníma očima Jaroslavy Obermaierové upíná k okresnímu výboru komunistické strany a dál... Zaujmou tak nakonec nejvíc záběry na novou D1 a již zmíněná režie a kamera.