Šestapadesát neomluvených hodin (1977)

Rozhodně zajímavý film, ale na druhou stranu lehce bizárek, protože 70. léta, známe už. 🙋🏼‍♀️ Úplně bych to nenazvala dramatem, spíš komedií, protože nějaké zásadní zvraty jsem úplně nepochytila anebo jsem jednoduše slepá. 🤷🏼‍♀️ Chlapci totiž emigrovali do Polska, po cestě se jim nic zásadního a dramatického nestalo, spíš se objevovaly docela vtipné úvahy - loupák ve vlaku… to bylo třeba nejvíc random slovo v celém filmu. :D Oldřich Kaiser opět vypadal, jak kdyby mu bylo patnáct, Vladimír Dlouhý the same, takže ideální film pro mě. 😃 A jako bonus bych ráda zmínila zrychlené záběry, které sice byly lehce divné, ale odlehčilo to tu atmosféru dalšího basic filmu ze sedmdesátek. :D

Zatleskal jsem...Jestli se filmy dají zhruba rozdělit na ty "o něčem" (hodnotné) a na ty "o ničem" (hodnoceny diváky převážně jako špatné), tak tenhle film byl prakticky "o ničem", ale přesto mě zaujal, mile potěšil.
"Vás ta škola nezajímá už natolik, že ani nevyrušujete". Ano, Vladimír Dlouhý už ani nevyrušoval ve škole ani v praktickém životě, naprostý pohodář, bral všechno tak- jak to je, protože věřil tomu, že to tak má být.O nic se nesnažil, neusiloval taky o nic, co by ho jenom trošku přesahovalo...hrál si v dixilendu na banjo a snažil se dostat Dádu Patrasovou. Proto taky bez váhání přijal nabídku na "emigraci" od svých dvou kamarádů (Kaiser, Kraus) i když věděl, že neutíká od ničeho - pokud tady někdo nevidí jediný důvod v tom, že opustil (byl otcem vyhozen) rodinný pelíšek - a zrovna tak, že není důvod utíkat k NĚČEMU ve smyslu trvalé emigrace. "Ještě jsem neviděl moře"....tedy do Polska a potom se uvidí. Všechno bez přípravy, bez mapy, prakticky bez peněz...prodané kolo a stovka od Krause, který miloval svoje rodiče natolik, že nakonec cuknul. V Polsku chycen (opět naprostá pohoda s polskými pohraničníky, ochota, úsměvy....dokonce se předvedl, jak na to banjo válí), "deportován" domů, kde už ho s úsměvem přivítal kámoš Kaiser. "Tak kdy pojedete"...otázka od bubeníka Jeňýka Pacáka, který vůbec nic nezaregistroval.
Film, kde se nemoralizuje jenom konstatuje, kde se nehodnotí, nezaujímají se žádná stanoviska, věci se ukazují takové jaké jsou a ne takové, jaké by jsme je chtěli za každou cenu mít, problémy se neřeší, nýbrž (po vzoru buddhistů) se nechávají "vytvrdnout"...všechno to jenom plyne a plyne a plyne.

Nuda a šeď. Nevýrazní herci, byť později slavní. Prostě jsem se nudil. Snímek nezasluhuje zvláštní pozornosti. U mne propadnul.

20110725++++++


V podstatě souhlasím s mým bývalým komentářem. Ale přesto zvedám hodnocení alespoň na těch dvacet, aby to tedy alespoň něco mělo. Být zcela bez plusu by si to nezasloužilo. Něco z těch dvaceti je i panu Schelingerovi.

Určitě povedená podívaná na jazzmanské rebely 60tých let, kteří, ač nemají v podstatě žádný vážný důvod, vezmou radikálně osud do svých rukou. Nechybí jim vytříbený humor, neuvážená rozhodnost a samozřejmě nepochopení okolí. Spousta mladých začínajících herců, kteří jsou dnes již klasikou. Dagmar Patrasová a Monika Hálová byly vážně kočky.

Za mě vpodstatě o ničem. Ve filmu je od začátku patrné, že ať to s tím útěkem bude jakkoli (tedy ať na něj dojde, nebo ne), s těmihle losery se o podařenou akcičku prostě jednat nemůže. Jediné plus tam vidím v hercích, které můžete vidět skutečně jako mlaďochy, námětově a dějově je to o ničem. Jo a jsem jediný, komu se zdá, že vecpat víceméně kladnou roli Krausovi je jako učit prase lítat? Teda bez urážky, mistře...;-)