Půlnoční kolona (1972)

I když tento snímek nenabídne mnoho - jen pár hodin volna vojákům v základní službě - i tak jsem s to jej pochopit, přesto se obávám, že pro novou Z-a dále generaci bude nejspíš nepochopitelný. Ale stejně - pivo za dvě koruny a tehdejší normalizační svět - je to určitá dávka nostalgie, byť můžeme být rádi, že je za námi.

......no komédia -  uff silné tvrdenie - nepravdivé....  :(   ....oceňujem len reálie tej doby a hercov v mladom veku....začiatok sľuboval nejaké povyrazenie vojakov, ktorí sú služobne v Prahe, ale...každý riešil "svoje " od Potměšila ,ktorý ma problém  či si zoberie sedačku na požičku až....no najhoršie dopadol Hanzlík, ktorý sa hodiny hrá pri služobnom aute s nejakým chlapcom "na vojakov" .......jajáááj....moja zaujímavosť:Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach Prahy. (dyfur)

Devadesát minut nudy. Jednalk takynemám rád vojáky na jakékoliv straně barikády. To je jedna věc, ale když chci vidět co možná nejvíc českých filmů historie,musel jsem spolknout i tuto hořkou pilulku, která skutečně nebyla o ničem. Pět regulovčíků dostane pokyn, aby na jistém bodě na sídflišti na okraji Prahy čekali do půlnoci, až bude propjíždět vojenská kolona (na ty každý civilista, který se chtěl vyspat vždycky nadával, ať to byli bratří z východu nebo naše slavná armáda). A tak jeden zajde za svojí láskou a pak se ještě stihne podívat na džem sešn za svými bývalými kamarády z muziky, druhý taky za holkou ze sámošky, s níž si plánují budoucnost a dokáže vyřešit i tak malý problém, že si milá Jorga zatím za---- s nějakým boxerem, třetí se snaží flámkovat po barech a balit holky (kdo jiný než Jirka Krampol), Oliva se podívá domů, ale naši byliposláni za kulturou, aby dceruška mohla slavit narozeniny - a tak jen blbec Hanzlík musí čekat u gazíku napřípadné pokyny, jestiť napohotovosti, ale i on najde zřejmě životní lásku Šulcovou... Hrozný.

Mozaika banálních epizod tmelených kolem úporného naplňování všedních tuh vojínů lidově demokratické armády, zahuštěná nezaujatě snímanými záběry na Prahu exteriérovou i interiérovou, dnes může posloužit snad již jen jako dokument normalizačního semletí několika talentovaných herců (zvláště Ladislava Potměšila), s nímž ovšem bezradná kamera Šlapetova skvěle ladí, či jako vzorek jazzrockového umění Jiřího Stivína (ovšem v poněkud parodickém hávu), jímž jediným mne tento snímek překvapil…

Kluci měli fakt důležitou činnost :-) Petr Oliva předabovaný Postráneckým v době, kdy už suverénně daboval - to nepochopíte. Jorga Kotrbová a Jana Šulcová za mlada opravdu nebyly žádné krasavice. Smutný film o ničem. Jít na SVOPa nebyla prdel ani po roce 2000, natož tehdy. Dévéťák Somr notující si slovenské hitovky, a s klavírem na cimře, no to určitě.