Dej mi své jméno (2017)

Znovu som Guadagninovi naletel a mierne pretrpel jeho film. Niesom homofób a človeka vnímam ako bytosť so srdcom a mozgom, ale nebudem klamať, cítil som sa veľmi diskomfortne pri sledovaní gay scén. Ale o to vlastne neide, ide o to, že celý film len tak pláva po hladine, málo čo ponúka a často som pozeral na hodinky, alebo do mobilu, bohužiaľ. Klobúk dole ale pred hercami, že niečo také zvládli, a tiež oceňujem krásne dovolenkové lokácie. Moje hodnotenie tiež dvíha záverečný pokec s otcom, kto by nechcel mať takého otca a zdá sa mi, že 90% ľudí takého otca nemá.

Nepatřím k fanouškům romantických filmů, kterým chybí zvraty a dramatičnost, a je mi úplně jedno, zda jde o klasický, nebo homosexuální pár. Co však tomuto snímku výrazně přidává na kráse, je osmdesátkový vibe, úžasný italský venkov a vynikající hudba. I když jsem se vyloženě nenudil, občasný pohled na hodinky o něčem vypovídá. Skvělá kamera, malebné scenérie a citlivý hudební podkres jsou jednoznačně silnými stránkami filmu. Herecké výkony byly samozřejmě skvělé, jen mi celý příběh nepřišel ničím zvlášť originální. Zůstal tak ve mně jen tichý povzdech nad létem, které sice krásně vonělo, ale v srdci nezanechalo hlubší stopu.

Mám velmi rád dobrý pocit, když mě film nezklame, ba nabídne i něco navíc. Tohle je přesně ten případ. Imponuje mi ta citlivost, takt a smysl pro uměřenost, kterou režisér do celého filmu vložil, což ukazuje na jeho vysokou (a sympatickou) inteligenci. Snímek v sobě mísí cosi jako "staré" s "novým". Staré ve smyslu letmých odkazů na starší francouzské/italské filmové komedie, s nimiž film sdílí onu nenucenou, příjemně línou, v mnohém laskavou, v něčem i posmutnělou atmosféru jihoevropského venkova a jeho koloritu. Zároveň však v sobě film zahrnuje něco velmi progresivního (a dobrým směrem) - nauku o toleranci, umění naslouchat a chápat citlivé lidské duše, což vše dohromady dává vysoce humanistickou radostnou zvěst. A na takové zvěsti je radost pohledět.

Od filmu jsem neměl bůh ví jaká očekávání, spíš jsem jej chtěl vidět, abych si doplnil další film z tvorby tohoto slavného italského režiséra. Film vypráví příběh dospívajícího chlapce, který hledá vlastní identitu a postupně se vzhlédne v učitelovi, který se na pár měsíců usadí v jeho domě v rámci ,,učitelského Erasmu". Ačkoliv filmu s touto tématikou moc nemusím a aktivně je nevyhledávám, tento film byl v rámci možností dobře stravitelný. Je jednak výborně zahraný, po technické stránce také dobře natočený. Bohužel pro mě film neměl žádnou přidanou hodnotu, které by mě nutila k tomu se na film znovu podívat a rozhodně to bude věc, kterou za pár měsíců vytěsním ze své paměti. Ale nebyla to věc která by mě nějak zásadně otrávila, takže hodnotím pozitivně 6/10

Ohromně procítěný film. Skvěle obsazené, zahrané (umí být Chalamet aspoň průměrný? ale i Stuhlbarg byl bezchybný!) , nasnímané, oblečené, ozvučené. Ani ta občas vyčítané povrchnost imho není chyba, ale záměr - je to film o první, letní lásce, o teenagerovi, který objevuje sám sebe. Je to film o lásce, nejen lásce ústřední, ale i lásce partnerské, lásce k dítěti, lásce ke kráse, lásce ke vzdělanosti. | Snad jen ta letní nuda se nemusela tak hmatatelně propsat do stopáže. Krátil bych, prospělo by to tempu a moje hodnocení vyzdvihlo na maximum.