Růžový telefón (1975)

Když budu hodně hnusný, řeknu, že mě to většinu času bavilo zhruba tak, jako budovatelské filmy, které jsou celé jen o tom, že se koupí výkonnější stroj a že se stárnoucí soudruh zamiluje do mladé dívky, co zrovna vyšla střední. Ale to bych hodně přeháněl, vůbec to srovnávat, když s těmito filmy Růžový telefón nemá (skoro) vůbec nic společného, jen mě na chvíli to přirovnání napadlo, když i zde máme v hlavní roli vedoucího továrny. Ona je to spíš taková tragikomedie, která není moc tragédie, ani moc komedie, ani moc obojí, takže nakonec... prostě jen je.  A jinak je to jeden z dalších filmů o krizi středního věku, která se zde projeví v podobě série špatných rozhodnutí a uvažování hlavního hrdiny, což není špatné vedení a třeba v Jako jed to funguje skvěle, ale tady to prostě jen tak plyne, nějak skončí, nějak začne a i přes viditelnou estetickou snahu ve mě vlastně ten film žádné větší emoce nezanechal. Nejblíž tomu měl závěr který je nejsevernější, nejúdernější a dvě nejdůležitější postavy tu mohly dostat přesně to, co si každá zasloužila, ale poslední záběr to zase shodí dolů a zničí tak potenciálně skvělé finále. Řemeslo dobré, herecké výkony nadprůměrné, sem tam se povede nějaký fór nebo narativní realizace scény, na jedno zhlédnutí to není špatné, ale celkově mi to přijde příliš meh na cokoli víc. Jsem zvědavý, na kolik si z toho vzpomenu třeba za půl roku. Je mi líto... 3*

Tento snímek se klidně mohl jmenovat „růžové brýle“, hlavní postava je má nasazené po celou dobu a mně se nepodařilo sympatizovat s nikým, bohužel.. K tomu musím přiznat, že to žánrové zařazení do komedií se mi nějak moc nepozdává, prakticky jsem se nezasmála, jen párkrát se mi zvedl koutek do lehkého úsměvu.. Nutno dodat, že Mireille to nesmírně sluší a Pierre Mondy je sympaťák..

„Chlap, ktorý má rád zahustené omáčky, nemôže byť zlý,” čo môže byť teda vskutku i akousi pravdou nehynúcou, no zase na opačnej strane, francúzsky nudný titul, ktorý bol priam nasiaknutýmsentimentálnym gýčom, a to ďalej ani nehovoriac o tom klasickom ponímaní v nasledovnom zmysle, že koľko vlastne ešte k tomu obsahoval aj neustále servírovaných, čiže pomerne dosť naivných dialógov, kedy povedzme, že celková naivita v rámci tohto ústredného francúzskeho protagonistu menomBenoît Castejac[MONDY], asi ani vôbec akosi nemala žiadneho konca kraja, vrátane naprosto odfušovanej technickej stránky danej veci: strihovej montáže+strašne plytkého, scenáristického kreditu=príslušná vec skrátka nemôže byť príliš dobrá; presne tak, dokonca si myslím, že sa obidvaja ústrední francúzski protagonisti → druhou bola, mimochodom, pôvabnáDARCOVÁ, v nasledovnom chaotickom dianí, tak predsa trochu sami strácali, alebo poprípade sa do nasledovného diania prílišne extra ani nehodili; minimálne "Pierrotove" repliky pôsobili neuveriteľným spôsobom nezáživne, pri čom [som] musel zrejme duševne veľmi pocitovo trpieť, že mrhámsvojim potenciálom na takto zle odvedenej, diletantskej práci; ozaj, zvyčajne som pociťoval akúsi zvláštnu pachuť v podobe diletantizmu, ktorý z príslušného titulu len tak sálal!

"Poklopec toho pána mě stojí majlant."Drobný francúzsky továrnik odchádza do Paríža jednať o budúcnosti svojho podniku s americkými záujemcami. Aby obchod dobre dopadol, je oňho postarané vo všetkých ohľadoch natoľko na úrovni, až sa nič netušiaci spokojný pánko začne citovo angažovať k svojej dočasne inkognito pridelenej profesionálnej spoločnici. Kríza stredného veku sa naplno rozbehne, náš fabrikant už namiesto mozgu myslí inými orgánmi a aj napriek odhaleniu pravej podstaty osudovej ženy neváha obetovať všetko, vrátane vlastnej dôstojnosti. Divákovi je pri pohľade naňho trápne, zároveň je zvedavý kam až je ochotný klesnúť, trpko komediálny vývoj nakoniec dospeje k nečakanému koncu ako z iného filmu. Veľmi dobre zahraté, nechýba jemná sociálna linka a Francúzi si samozrejme neodpustia trochu gurmánstva a stávkovania. Za štyri šampusy o desiatej doobeda."Chlap, který má rád zahuštěné omáčky, nemůže být špatný."(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

Willy Kufalt a jeho retro