Klec bláznů (1978)

Já vím, klasik by sice pravil, že originál je originál, ale zároveň není potřeba předstírat, že francouzské komedie jsou univerzální zábava pro všechny. Srovnání s americkouPtačí klecípro originál nevyznívá vůbec dobře, i když ve své době to byl velmi populární film na obou kontinentech a dočkal se hned dvou pokračování.Klec bláznůvelmi zestárla, stejně jako herecký výkon Uga Tognazziho, tempo je extrémně pomalé a ze srovnání vyplývá snad jen to, že Evropa se nebojí humorů s černochy a recipročně Amerika se zas nebojí židovských anekdot.

Klasika, nápad, afekt ... Přiznám se, když jsem se teď po letech na první díl díval znovu, že i teď jsem především v druhé části se u některých scén až styděl v tom dobrém slova smyslu za ty jednotlivé komediální konflikty. Klasika to opravdu je, právě po těch letech a mohu v tomto případě odpustit i to, že ta "komediálnost" byla z větší části postavena na pohledu na homosexuály jako na zženštilé buzny ... 7978

Na rozdiel od amerického remake pôsobí viac uvoľnene ale vzťahy sú naopak vykreslené menej prehľadne. Remake na mňa veľmi nezapôsobil ale v porovnaní s ním táto komédia vyznieva ako slušná skica. Každý z filmov má svoje prednosti. Michel Galabru aka veliteľ žandárov zo St. Tropez v roli prudérneho poslanca robí čo môže ale kontext amerického senátora neprebije. Michel Serrault v travesti roli je rovnako pitvorný ako jeho americký proťajšok. Ugo Tognazzi je naproti Robinovi Williamsovi mužnejší. Prekvapivo tomuto filmu prospieva vek, pretože spracovanie akosi viac zapadá do doby vzniku. 70%

Vždycky říkám, že divadelní a filmové verze se od sebe mohou hodně lišit a kdo ví v tomto případě. Film se mi ale nelíbil až tolik. Hlavně zapojení Michela Galabru komediálnosti pomohlo, protože je šokovaný výraz, překvapení či výraz odporu stojí za to. I tak už ale 70. leta, a vlastně jejich konec, byl natolik otevřený, že se i podobná témata mohla dostat na přetřes. Nevím, zda ještě o 10, 15 let dříve by si na podobný film tvůrci troufli. A co je nevětší paradox? Že dnes by naopak podobný film ani vzniknout nemohl bez nálepky xenofobní, hanlivý, dehonestující apod. Tvůrci si každopádně dali záležet na kostýmech a kostýmní práci obecně. Postavy se převlékají a i v tom je část zábavy. Vcelku slušné jsou i dialogy.

Pro úctu k francouzským komediím jsem neváhal a Klec bláznů zkusil. Až pak jsem zkoumal děj, který mě po prvních minutách minimálně dost překvapil. Pořád si ale myslím, že tenkrát takový děj musel rozbouřit davy, dneska se nad tím už ani nezamýšlíte. Jen škoda, že na scéně nebyl více Michel Galabru (kvůli kterému jsem film vlastně pustil), protože kdykoliv byl na scéně, tak z toho byla cítit ta klasická francouzská komediální škola. Hlavně poslední půl hodina byla neskutečná. Do té doby mi to ale na francouzské poměry přišlo celkově slabší. Byť prostředí Saint-Tropez bylo hodně příjemné sledovat a nejednou jsem si u něj vzpomněl na Četníky.