Le Dos au mur (1958)

"A od prvej noci v tej hotelovej izbe, kde som sa rozhodol stráviť noc, som už nebol sám.Malsomprisebenápad,malýnápad,ktorýmiterazrobilspoločnosť.“Kriminálna dráma nakrútená v chladnom, noirovom duchu, ktorá pomerne pútavým retrospektívnym spôsobom rozpráva príbeh nevery a vraždy. Jedine tá pomerne dlhá pasáž dopisovania si a behania na poštu mi pripadala trochu nezáživná a zdĺhavá, potom už začali prichádzať celkom zaujímavé zvraty (najmä prekvapivý zvrat s vraždou a zvrat s pasom). Medzi hercami žiari hlavne ukážková femme fatale Jeanne Moreau (Gloria Decrey) a veľmi zaujímavú rolu súkromného detektíva si tu strihol aj Jean Lefebvre (Mauvin), známy skôr z jeho neskorších komediálnych rolí.

On ten děj je velmi dobrý, ale je to trochu roztahané a staromódní se vší tou dramatickou hudbou.  Hlavní hrdina, lze-li ho tak nazvat, má pronikavý pohled, a Moreau byla opravdu pěkná, takový typ Jana Preissová. Jean Lefebvre v roli soukromého očka také pobaví. Konec není dobrý, ale to se výstavbou zápletky ani čekat nedalo.

V rámci VRK jsem tentokrát zavítal do vod ponurého krimi dramatu se smutným příběhem a tragickým koncem. Černobílý kousek nám nabídne hned od prvních minut slušnou atmosféru, okořeněnou o solidní herecké výkony představitelů manželského páru. Páru, který mohl mít téměř všechno, ale nakonec neměl vůbec nic. Láska a peníze ti ještě nezaručí, že na návštěvu nezavítá nevěra a už vůbec ne happyend, když se snažíš viníka spravedlivě potrestat a všechno přesáhne únosnou mez. Jeanne Moreau byla zamlada celkem kočka a Gérard Oury s tou svou kamennou tváří…Nadprůměrná francouzská záležitost, která rozhodně stojí za pozornost!

Film na něhož jsem narazil v diskuzi VRK a hned mě zaujal.Le Dos au murzačíná vyprávění téměř na konci příběhu aby se retrospektivně vrátil a začal vše pěkně od začátku. Skvělá práce kamery, hra stínů a světel, pečlivě budované napětí a atmosféra, nějaký ten zvrat a dobré herecké výkony. Tenhle krimi noir kousek made in Francie to má u mě za 4hvězdy... Nemohu s ním žít, no nejsem dost silná na to, abych žila bez něj...

Édouard Molinaro překvapil hned svou prvotinou, kde se nebál experimentovat a vsadil na netradiční stavbu příběhu. Hned na začátku hlavní postava pochovává mrtvolu, pak skok v čase tři měsíce zpátky a začíná se objevenou manželskou nevěrou. Jak to asi může skončit? :-) Není to tak zřejmé, jak by to mohlo zpočátku vypadat.Režisér si totiž s divákem lehce pohrává a mistrně buduje příběh, který by dobře fungoval i bez nečekaných zvratů. Netradiční řešení nevěry mě rovněž zaujalo a pobavilo. Když k tomu přidám dobře navybírané herecký typy, dovedně budovanou atmosféru (většinou klidnou komorní, bez akce, se spíše minimalistickými dialogy a vnitřním monologem) a skvělý závěr, nezbývá mi než dát vysoké hodnocení.(80%)