Hibernatus (1969)

Když mi někdo "podsouvá" Funèse, moje nadutost rádoby intelechtuála zareaguje nějak jako: "Ále, dej pokoj!"... a potom stačí, když zmiňovaný tajtrdlík např. předvede, "jak se správně kroutí hlavou", a jsem na lopatkách... ale, co se týče hodnocení: jak říkal jeden momentálně postižený borec: "Vocaď pocaď, sem už ne..."

Tejto komédie dávam plnú palbu. Vždy sa mi páčila. Nápad úžasný. Rozmrazíme človeka, ktorý náhodou skončil v ľade. Problémom je, že tento chlapík má príbuzných a jeho príchod urobí doma riadny humbug, keďže zamieša kartami v plánoch "pána" domu v podaní Louisa de Funes. Dej skvele odsýpa, o vtip nie je núzda, vlastne sa niečo deje neustále a hláška strieda hlášku. Podľa mňa nedocenená komédia. Koho mám ohlásiť? Hádaj. Koho? De Tartos? Koho? Detartas, hovado. Aha, chápem, pána De Tartas hovado.

Hibernatusse odlišuje od ostatních francouzských komedií v mnohém. Film kombinuje vtip a prvky science fiction. Navíc také propojuje dobrodružnou a akční komedii s komedií konverzační. Jednotlivé scény jsou legrační, již tradičně dochází k nedorozuměním a nečekaným situacím. Daleko obdivuhodnější je ale nezvyklý děj, který z celého snímku dělá opravdový majstrštyk. Spolupráce komikaLouise de Funèsea režiséraÉdouarda Molinarase osvědčila již při natáčení komedieOskar. A byl velmi moudrý krok opět spojit síly.Výtečná komedie se zajímavou zápletkou.

Řídký děj, chabá zápletka, stopáž nastavovaná různými přílepky, nelogické a často měněné chování postav. Žánr osciluje mezi vážnou sci-fi, sci-fi komedií, akčním filmem, akční komedií, kostýmním retrem a fraškou na Funésovo časté téma "bohatý chce být ještě bohatší". Jeden ze slabších Funésů a Molinarů - a to jejich Oskara pokládám za nejlepšího od obou! Lonsdale je jakožto komediální herec tragický a příliš to nezachraňují Gensacová, Préboist ani Funés junior. Hibernatus tak zapadá do Funésovy slabší série z přelomu 60. a 70. let, která začala Tetovaným, pokračovala Hibernatem, Četníkem ve výslužbě, Piti piti pa, Na stromě a skončila alespoň komerčně nejúspěšnější Pošetilostí mocných. Tentokrát jsem hodně váhal mezi ** a***.

Je velká škoda, že je kvalita komedií s Louis de Funèsem tak kolísavá. Důvod je asi prostý. Není tajemství, že se díky hvězdnému skřítkovi velmi často přepisovaly scénáře... to jen málokdy dělá dobrotu. Mnohé zdroje uvádí, že ani několikátá verze scénáře nebyla mistrovi po chuti, takže se stejně improvizovalo při natáčení(na obranu Funèse se ovšem sluší dodat, že i sám režisér později přiznal, že to filmu většinou prospělo). Hibernatus je divadelní hra z roku 1957. Zkoušel jsem zapátrat jak moc se lišila od své filmové adaptace, protože je mi jasné, že i ona mu musela být šita na míru.  Nicméně nic moc jsem nevypátral. Snad jen pár drobností, jako že v ní měl Hubert i dceru, že nebyl továrník, ale filmový režisér...nic zásadního. Je tedy dost dobře možné, že celá kostra příběhu zůstala zachovaná a ladily se jen gagy a dodávaly vtipné repliky. Výsledek je přesto trochu zvláštní. Ta jemná sci-fi složka je použita nenásilně a funkčně; hezky navazuje na tu komediální část. Bernard Alane působil jako Hibernatus velmi charismaticky a popravdě si kradl scény pro sebe, resp. vedle jeho projevu působila Funèsova exprese jako lehké přehrávání. Díky tomu působil především závěr rozpačitě. V tom procitnutí Paula, kdy se dozví pravdu, je nádech romantiky a rýsuje se tam silný moment. Jenže je to celé přehlušené Hubertem. Hlavní postava dostala poslední slovo...být to tak asi muselo, ale dramaturgicky to skříplo. Mám Funèse...vlastně spíš několik filmů s Funèsem rád, ale tady občas působil rušivě a v druhé půli dokonce tak nějak navíc. Na druhou stranu bez jeho energie, by to asi nebylo ono. Pokud bych chválil, bude to tentokrát především Bernard Alane a Jean Bernard-Luc, na jehož tvorbu si ještě posvítím.