Prachy v prachu (1982)

První půlka se chvílema tváří i trochu vážně, protože se dotýká témat jako je nezaměstnanost nebo dluhy. Ale ty vážný témata jsou podaný s humorem a já se u toho skvěle bavil. Prostě první půlka mi přišla opravdu dobrá. Ale ve chvíli, kdy dojde k samotnýmu přepadení banky, to byla na můj vkus až moc velká absurdita a bláznivina. A úplnej konec mi přišel tak trochu nedotaženej. Celkově se jedná o průměrnou francouzskou komedii z doby, kdy samozřejmě nesměla chybět nějaká ta ženská nahota a trochu společenský kritiky.

"Ve filmech se říká, že panika je pro gangstera největší nepřítel." Při sledování Prachů v prachu jsem jako malej parchant dospěl k názoru, že vykrádat banky nebudu. Je to moc složitý. Určitě bych zapomněl zavřít dveře, přivolat ředitele nebo zkontrolovat záchody. S mým štěstím bych ani nenarazil na tak jedinečnou sestavu rukojmích jako Sam s Paulem. Zejména profesionální rukojmí Nicole byla báječně schopná. Já bych narazil na sestavu boxer, polda a zuřivej důchodce. Prostě u mě je to bez šance. Já se radši znovu podívám na tuhle milou komedii, začnu chodit na rande o půl hodiny dřív a vyladím svůj dosud nevybroušenej klenot v podobě skoku za přepážku. To jen tak, kdybych dostal znamení, že do toho mám jít.

Auteuil a Jugnot jako dva nezaměstnaní zoufalci, kteří naplánují , natrénují a pak provedou rozverné přepadení banky, kde ze všech rukojmí udělají své komplice. Vstupem do peněžního ústavu se z toho stane taková neagresivní pohotová zábavná konverzačka ve stylu divadelní hry, ale to ocení každý, kdo vyrostl na klasických francouzských veselohrách. Těm ostatním to bude připadat moc profesorsky obstarožní a zapamatují si spíš Elisu Servier, která tam polovinu času běhá nahá jako přítelkyně hlavního hrdiny, ale po vstupu do banky se na ní úplně zapomene.

Komedia, která jakoby se dělila na tři části. Zpočátku rozjezd, kde sledujeme společné soužití hlavní dvojice a také jejích marné hledaní uplatnění, což probíhá v takovém poklidném duchu, ale nechybí tomu charakteristika atmosféra francouzských komedií. Pak kratší, ale suverénně nejlepší část filmu o přípravě loupeže a přehrávání přepadení, při kterém jsem se fakt dost pobavil. A pak hlavní motiv přepadení banky, kde si z lupičů nikdo z personálu nic nedělá a všichni se postupně přidají na jejich stranu. Což je sám o sobě dobrý absurdní nápad, který mě zpočátku překvapil, ale když už vyšel najevo, začalo to být trochu průhledné a některé věci pak už byly trochu přehnané nebo předvídatelné namísto vtipnějsich dialogů, které tam byly, ale postupně jich nejak ubývalo a závěr už mě tolik nebavil. I tak jako docela dobrá blbinka na jedno zhlédnutí, ve které jsou sice některé vedlejší postavy (až na skvělého komisaře posedlého střílením) trochu debilní, ale celé to táhne celkem sehraná havní dvojka, kdy především Jugnot se vyřadil.

Možné Spoilery. Lehce nadprůměrná komedie (3-4*, to debilní rozhraní, kdy se nikdy nedokážu rozhodnout, kam se přiklonit) s vtípky, které pobaví. Ty paradoxy tam mě dostávaly... aneb do bankovní loupeže se zapojí i sami rukojmí a všichni včetně policejního komisaře z toho vyjdou s prachama a otevřou si hotel na Kanárských ostrovech... luxus... takovou loupež kdybych uměla naplánovat a policie byla tak mimo, tak bych do toho šla:D Ale rukojmí, která jim řekne, co všeckomají dělat, aby to bylo co nejrychleji a nejvíc z toho dostali je nejlepší.