Nesmrtelná Callasová (2002)

Myslím, že romantický, alebo životopisný film to je len čiastočne. Je to skôr dráma jednej úžasnej ženy, ktorá stratila svoj jedinečný hlas a navyše sa to nezakladá na skutočnosti, príbeh je vymyslený. Ako pocta Callasovej to však spolu s hlavnými predstaviteľmi  Fanny Ardant a Jeremy Irons, bolo výborné. 70%

Nuda a šeď. Príbeh Maria Callasovej môže byť pre niektorých zaujímavý, ale mňa táto téma úplne minula, čo je spôsobené aj tým, že nie som fanúšikom opery. Meno speváčky je mi samozrejme známe, ale ani jej príbeh ma až tak nezaujal. Je to v podstate klasický životopisný film s bežnou šablónou, ktorý v tomto prípade hovorí o posledných rokoch jej života. Skôr budem zvedavý na tú najnovšiu verziu s Angelinou Jolie, aj keď ani tam veľa neočakávam. 50 %

Poslední Zeffirelliho film. Důvody proč film vidět jsou mnohé, žádný ale ne tak silný, abych si po jeho shlédnutí neřekla, že je to škoda, že film není lepší, je jen dostatečný. Mistr Zeffirelli natočil film jako poctu, plný nádherných modelů. Jako pomník. Jako rozloučení, fiktivně hraný dokument. Drama je skryté v rozhodování, jestli se diva má zapůjčit, prodat nebo zahýčkat popkulturou, ad post, postsynchronně vyrobeným filmem, kde by ona se ukazovala dnes, ale zpívala včera. Maria Callas nakonec vyžádá si respekt k skrečování filmařského projektu. Film je jen obrázek, život je i slábnutí, odchod.

Biografický příběh o světoznámé francouzské operní pěvkyni zasazený do Paříže 70. let.
Vyhaslá hvězda, stranící se společnosti, se díky svému dávnému příteli znovu postaví na nohy. Po velkém přemlouvání se spolu pustí se do natáčení Carmen.
Začátek mě příliš nebavil, ale jakmile začal humbuk kolem Carmen a posléze natáčení, nemohla jsem se filmu nabažit. Ardant je úžasná a Jeremy Irons po jejím boku také zazářil.

Film, který nemá ambice vyšší, než je vzdání holdu operní pěvkyni. Režisér nepředstírá, nesnaží se udělat díru do filmového světa, jen nechává diváka plout v poklidném ději, občas rozčeřeném zpěvaččinými citovými výstupy. Zápletka nic neslibuje, nic nepřináší krom nostalgického úsměvu na rtech diváka, který chápe pocity člověka, jež se snaží připomenout lidem slávu a zásluhy nyní zapadlého umělce. Myslím, že ač jsou tyto filmy málo známé je fajn, že se jim někdo věnuje. Občas sleduji, jak se dnes lidé posmívají umělcům, které kdysi vyzdvihovali do nebes (nemyslím tím Callas) a je mi smutno z toho, jak rychle se zapomíná.