Rimini (2022)

Starý pán Ekkehart bol celkom chuťovečka a aj synovia sa mu vydarili. Jeden pedofil, druhý stratená existencia. Opustené Rimini bolo výbornou kulisou Richieho biedneho života, ale chlapík mal štýl, kopec fanyniek a všetko premyslené. Možno sú Seidlove filmyšpinavé a perverzné, ale sú veľmi skutočné a mňa dosť bavia.

Letovisko Rimini jako zapadákov kdesi na dalekém severu? Nijak pozitivně na mě nepůsobí ani v letních měsících, ale sledovat ho pohledem Ulricha Seidla je velmi nepříjemné a to mluvím o filmu, v němž se mimo jiné nachází rakouské šlágry! Richie Bravo si tu žije svoji klasiku, hraje automaty, kouří, pije, zpívá a užívá blízkého vztahu s fanynkami. Z jeho pohledu pravděpodobně nic nenormálního, jenom těch okolo sedících migrantů (občas působících jako sochy z ledu, další pomníky Rimini) nějak přibývá a jsou mu blíže, než by si myslel. Je to stereotyp tragikomické figurky, která dokáže vzbuzovat jak opovržení, tak občasnou lítost. Vztah s dcerou sice mohl být více rozebrán, ale pro potřeby filmového sdělení je to dostačující. Jablko prostě nepadá daleko od stromu, i když lehce jiným způsobem, podobně jako Richie a jeho otec... Dusivá atmosféra, výborný Michael Thomas a vše podtrhující závěr.

Richie Bravo vyzerá na začiatku filmu s čiernym dlhým kabátom a blond vlasmi v cope ako Russell Crowe v Master and Commander. Avšak väčší rozdiel medzi postavami byť ani nemôže. V Rimini je všetko lož, možno niekedy presvitá náznak autenticity pocitov, lenže Richie je už tak navyknutý na frázy a podvody, že sám už nevie, čo cíti, alebo či dokáže ešte niečo cítiť. Film je nakoniec o niečom inom ako o večnom koncertovaní a sexe za peniaze, ale to netreba prezrádzať. Richie sexuje preto, aby mal peniaze, niekto chce zase peniaze na to, aby mal lepší prístup k sexu.

Zaujímavý príbeh o skrachovanom a "nestárnucom" showmanovi menom Richie Bravo, ktorý v Rimini zažíva medzi geriatriou svoj večný evergreen (ale asi ani ten nebude zas až tak "ever"). Aj keď znie táto zápletka trochu nudne, opak je pravdou. Celý príbeh ženie dopredu Richieho bohémsky životný štýl á la gigolo, a taktiež jeho jeho objavená dcéra, ktorá bojuje o to, čo jej otec za celý život dĺži (samozrejme, stačí jej to v bankovkách). Celé to teda pôsobí dosť tragikomicky. Seidl veru dokáže priniesť originálne filmy, len škoda, že tam nebolo viac dialógov a aj nejaké ďalšie dramatické esencie. 3*

Je možné vymyslet hřejivější slova než amore, perfetto a lets gou? Je hypoteticky reálné narazit na chladnější dceru než Tessu Göttlicher? Hoří cikareta lépe při chůzi a nebo je kouř jenom záminkou pro pohyb? Rýmuje se něco víc, než Rimini-Fellini? Lze balit, vybalovat a přebalovat opačné pohlaví zcela bez obalu nebo je obal nutnost obchodu? Může bezejmenné mazivo chutnat jako "ty"? Schwarze Madonna herr Seidl pokládá tvrdé otázky, které však měknou hned při položení jako plát listového těsta, bez ohledu na hustotu mlhy. I bludiště podnikatelského baroka se dá překonat bez vodítek, pokud vám to za to stojí. Tak to je, tak to má být. Nejdůležitější je, aby uhlí v uhláku alespoň doutnalo, občas prasklo nebo poskočilo a s Kájou se jděte vysrat, Ričí Bravo je Rakušák, zde je mantrougrüß GottaČech může blbě čumět přes plot. „Jak dlouho jsi fanynka?"