Sparta (2022)

Ulrich Seidl opäť prináša ďalší pozoruhodný námet, avšak nemôžem si pomôcť, ale jeho štýl kompozície a scenáristického stvárnenia ma zas a znovu nechytil. A pritom téma filmu je plná potenciálu, ktorý sa v dramatickej rovine nedokázala rozvinúť naplno - a to je obrovská škoda. Každopádne, film to bol zaujímavý a určite originálny, len to stvárnenie... no neviem, emočne je to u Seidla vždy také útle :( 2*

O chlup mladší dvojče "Rimini" (oba snímky měly původně tvořit jeden celek) se věnuje nepoměrně ožehavějšímu tématu. Dělá to možná ne v každém okamžiku docela přesvědčivě,  zvlášť co se týče činnosti Ewaldova džudistického oddílu, ale celek nám myslím předvádí jednoho z nejzajímavějších evropských režisérů na tvůrčím vrcholu. Georg Friedrich, postrádající chlapské kouzlo Michaela Thomase, je v hlavní roli o to dojemnější. Divím se, že žádný z mnou přečtených příspěvků si nevšímá motivu, který Seidlovi určitě nemálo ležel na srdci - postižení obou bratrů náckovskou výchovou. Nakonec si neodpustím poopravitradkatejkala, s nímž jinak ve všem souhlasím. Ten báječný vtip zní v mně známé verzi takhle: "Jaký je rozdíl mezi pedagogem a pedofilem? Pedofil má děti rád."

Tak trochu Foglar po rakousku. Uliho Seida sice můžeme považovat za provokatéra a rozkolníka, ale za excelentního režiséra ho považovat musíme. Kdysi jsem slyšel vtip:Kdo je to pedofil? Ten, kdo má děti opradu rád!Nebo tak nějak. Georg Friedrich v roli pana Schulzeho je impotentní (scéna v koupelně nás má přesvědčit o tom, o co tím přichází) má pedofilní, ale i senofilní sklony. Probuzení doby nacismu a mládí písněmi (to je další obraz jeho schopností). Zde jde ovšem především o děti, o "Spartu", kterou je třeba uvést v uvozovkách. Pan Schulze zde učí děti řemeslu a sportu, historii a slušnému chování, a zároveń se je snaží chránit proti jejich přirozeným nepřátelům, primitivním a barbarských rodičům. To že je pedofil, ví všichni: já, vy, rodiče dětí a především on sám - snaží se ale držet svoje city na uzdě a daří se mu to (viz dojemná scéna s koulováním). A co dál? Nejspíš pořád to samé, pokud ne horší. Pak by se dostal do sexuálního prokletí neodolatelně a definitivně - a (třeba jen z filmu, předposlední scéna) víme, co v tomto případě může znamenat jen pouhé obvinění.

Citlivé drama o jednom obyčejném pedofilovi. Ulrich Seidl si vždy vybírá ožehavá témata a před ničím nezavírá oči. Sparta je špinavý film s naprosto obyčejnými, občas ošklivými lidmi v ošklivém prostředí. Dané téma zpracovává způsobem, který není nijak explicitní a nesnaží se šokovat, jako spíše přiblížit pocity nemocného člověka, který se snaží pomáhat a zároveň ukájet svoje tužby.

S tím vyvoláváním kontroverze bych byl opatrnější, Seidl se zde totiž rozhodl vylíčit pedofila jinak, než by mohl člověk očekávat, a navíc nebyl explicitní (až na scénu s králíkem, ta ale vzbudí odpor z jiného důvodu). Že se Ewald chová divně a není schopen fungovat v partnerském vztahu, divák pochopí záhy. Jenže ač to zní možná neuvěřitelně, při své interakci s dětmi je v podstatě neškodný, takže v publiku nevyvolává prvoplánovou nenávist. Z části proto, že s chlapci je bezstarostný, šťastný, dětinský a spíš „mazel“ než cokoliv jiného, co máte spojeného s pedofilií. Zároveň má výčitky svědomí, které ho i brzdí v tom, aby byl něco víc než slizký pozorovatel (při sledování, focení chlapců a následném soukromém prohlížení fotek). A v prostředí zapadlé rumunské vesnice se Ewald chová k dětem paradoxně lépe než jejich primitivní rodiče. Seidl navíc dobře pracuje s očekáváním diváka, vývoj není předvídatelný, přitom konec naznačí, co se asi bude dít dál. K závěru filmu trochu docházel dech, ale na slabší 4* to stačit bude.