Good News: Von Kolporteuren, toten Hunden und anderen Wienern (1990)

Ulrich Seidl zřejmě prochodil část svého života ve společnosti Dlouhého a Širokého. Na všem, na co sáhne - a bohužel sahá jen na to, co chce - je patrný jeho bystrozrak. Nechte Seidla jednou natočit "Černé ovce" a budeme se všichni divit, co uvidíme a uslyšíme; rozhodně poznáme, co je to být "investigativní". Jde o to uchopit čerta za rohy tak, aby poznal a uznal, že je čertem. Ale jak? Jak v pohádce! Naivitou a vtipem!

Dobre zpravy - o kolpolterech, mrtvych psech a dalsich Videnanech, za nejz ziskal Seidl cenu na Viennale, je z cele jeho dokumentarni tvorby nejblize jeho pozdejsim hrane inscenovanym dokumentum. Proc? Pisne, resp. jedna pisen zde pusobi jako moralni hlas filmu, cely snimek je ukazkou totalni anti-dramaturgie, kdy se z primarni linie sledujici [nelegalni] pristehovalce prodavajici v hroznych podminkach noviny na ulici vypraveni/zachyceni jednotlivych obrazu vetvi dal, reziser nevstupuje do deni a neklade otazky, ale postavi postavu pred kameru a necha ji bud neco precist anebo mluvit obraz sam za sebe atd. apod. Tim, ze sledujeme nicim neprikraslenou realitu, ktera je skutecne umorna svou zdlouhavosti a beznou, v narativnich filmech anebo dokumentech nepritomnou nudu kolem, jsme pozorovalite hybajicich se, fotograficky komponovanych obrazu, do kterych chceme zasahovat a neco s tim marasmem postav delat. Nejzajimavejsi reziser soucasnosti se bohuzel sice nevyhne urcete vypocitavosti, zvlaste ve scenach, kdy kamera zpusobne odvrati zrak, aby spocinula na jeste desivejsim vyjevu [cokoliv z nemocnic anebo hospod], ale protoze tahle 130minutova sondaz do socialnich potizi spolecnosti vypovida o vykoristujicich a vykoristovatelich, nelze se ani divit tomu, ze se onim vykoristovatelem musel stat i sam reziser, aby z divaka mohl udelat toho vykoristovaneho a zaroven i vykoristujiciho, abu se videl jako v zrcadle... Je to hnus, ale v soucastnosti vic nez potrebny.