Import/Export (2007)

Film, na němž mi více než cokoliv jiného vadilo, jak je neupřímný, prvoplánový. Všechna ta okatá bezútěšnost (zdůrazňovaná volbou exteriérů a počasí) nakonec působí spíš směšně a srdce diváka, tak zůstavá nedotčeno; alespoň já jsem to tak měl. A btw. - nevěřím, že Seidl v ponižování svých postav (a potažmo i herců) nenachází aspoň trochu potěšení...

To je život, jak ho pozoruje trochu poťouchlý Rakušan Seidl, v prostředí těch nejchudších sídlišť Vídně, Košic i Ukrajiny. Sice ho zajímají zejména různé formy ponižování lidí, jeho pojetí je pak takový lehký bizár a těžká depese, ale líbí se mi, že rozhodně neuhýbá a nezavírá oči před skutečností, jaká opravdu je, i za cenu potrápení diváků. Vůbec mi nevadí absence "příběhu", nebo klasické vyprávěcí struktury, snad bych to jen krapet pokrátil. A ten dokumentární styl mě v dobrém smyslu připomněl Třeštíkové časosběry, speciálně ty, které se obdobně věnují lidem na kraji sociálního dna společnosti. Pokud je tam pro ně světýlko na konci tunelu, tak jen slabě mihotá a skomírá. A určitě to není jen o penězích, co potom mají říkat ty miliardy chudáků v Africe a Asii, že. Jakkoliv triviálně to zní, postavám v tomto filmu, ať už na východě či západě Evropy, se nedostává základních hodnot, které lidská bytost potřebuje k životu, soucitu, empatie, uznání, a především - lásky.

Stroze zobrazená bezvýchodnost, ponechanost a ponížení člověka v odlidštěném, bezectném světě peněz, moci a pohrdání. Je to silná výpověď, ale zploštělá. Osobně si mnohem víc vážím tvorby Kena Loache, Michaela Hanekeho a dalších, kteří akcentují lesk i bídu našeho společenského zřízení, ale jimž do filmu přestoproto pořád ještě prosakuje skutečná krása a zázračnost života samotného, jedinečné povahy existence, bytí, jakkoli vnějšně zostouzeného, přece ucvhacujícího. Seidl jako by se tím ponížením a lidskou hanbou a pokleslostí snad opájel. *~

Prapodivný film beznaděje života ve střední Evropě se dvěma dějovými linkami ( které se ani nepropojí, co to kva je? dva filmy v jednom? ) v nichž jsou v hlavní roli ukrajinská a rakouský looser. Dám dvě hvězdy, protože něco pozitivního jsem tam i našel: 1) herecké výkony 2) zobrazení života v panelákové východní Evropě na jedničku ( slízli to i Slováci) 3)prostředí rakouského hospicu i ne/herci. Proč jsem nedal víc hvězd? 1) šílená stopáž 2) děj bez pointy 3) jak mám rád nahotu ve filmu, tak tady ta pornografická část byla nechutná . Podtrženo sečteno tenhle umělecký nezávislý film není pro každého.

Tak jako Olga a Pavel, ani import se nesetkává s exportem; mají však něco přiléhavě společného: obchod. A na obchodu se podílí víc lidé než věci. Zde jsou lidé snad méně než věci - alespoň z určitého pohledu; samozřejmě z pohledu obchodu. Zato jsou zde obnaženi až na dřeň. Snad to ani víc nejde (odhlédneme-li od koncentračních táborů a pod.). A možná právě proto mi nebyla Olga ani Pavel nijak sympatičtí; zato mi byl sympatický režisér filmu Ulrich Seidl (jsem stejný ročník jako on), který (zde) prokazuje svůj "šestý smysl" pro vyhrocování situací. A k tomu (zde) nepoužívá žádné brutální, akční, podbízivé či zlehčující prostředky; když jde na krev, musí být vidět. Ale tahle krev (přestože je vidět) není tou krví, která z nás vytéká, ale tou, která nám koluje v žilách. Vždycky je třeba myslet na to, že asi máme víc štěstí než rozumu, že jsme se (dosud) nedostali do takové (nebo podobné) situace jako symetrický pár - Olga a Pavel.