Proxima (2019)

Komorná dráma o vzťahu matky a dcéry, o ťažkej príprave na odlet do vesmíru, o veľmi náročnej citovej vzdialenosti. Čakal som film o vesmíre, o misii na obežnej dráhe, ale dostal som vzťahové drama, ktoré sa odohráva na našej Zemi. Filmu chýbala šťava a nejaká váčšia zaujímavosť, aj keď tam bola krásna Eva Green, ktorá ukázala aj svoje dvojičky, no nestačilo to na strhujúci zážitok. Je to ale veľká pocta všetkým ženám, ktoré sa takto vypravili na misiu a nechali za sebou ratolesti.

Zase mám šťastie na ľahké sci-fi s rodinnými hodnotami, ale tentoraz tá rodina prevažuje nad sci-fi. Celý film tak pozostava z lúčenia a príprav na let, pričom v prípravách je nepochopiteľne trochu bordel a tak sa pravidlá veselo porušujú. No všetko dobre dopadne a najdojímavejšou scénou je štart rakety a tak to asi tvorcovia zamýšľali a nechceli, aby diváci celý film preplakali. Pritom by sa aj v praxi všetky slzy mohli ľahko ušetriť, ak by na extrémne dlhé misie vyberali iba bezdetných ľudí. ––––Věděla jsi, že maminka jednou odejde, viď? Přemýšlela jsi o tom?

Tento film nie je scifi, hoci sa jedná o misiu na Mars s ľudskou posádkou. Je to perfektná komorná dráma o vzťahu matky kozmonautky a jej dcéry. Produkcii a hercom sa podarilo veľmi dobre vykresliť drobnokresbu emócií v pavučine vzťahov rodiča a dieťaťa, ktorá je sprevádzaná atmosférou stresu, obáv, váhania a odhodlania. Záverečné titulky len potvrdia, že film je venovaný ako pocta ženám astronautkám a hudba Rjúičiho Sakamota je čerešničkou na tejto nezvyčajnej torte. 80%

Nejde o sci fi, napriek tomu že hlavná hrdinka je astronautka. Mladá žena Sarah podstupuje tréningový program na let na Mars a okrem toho sa vysporiadava s tým, že nemôže byť so svojou dcérou a že ju po odlete dlho neuvidí. Ide skôr o rodinnú drámu. Dúfala som, že sa divák do toho vesmíru dostane. Zaujmú rôzne techniky výcviku astronautov.

Proxima je snímek, který by klidně mohl fungovat jako vodítko pro budoucí astronauty. Precizně je zde totiž vykresleno vše, co musí při výcviku absolvovat. Jenže se nedá čekat žádné drama nebo napětí. Hrdince se vzdaluje její dcera, ale vlastně i samotný pobyt. Flinká totiž tréninky a nezvládá odloučení, přičemž je otázkou, jak by zvládala samotný rok bez rodiny. Dojde to dokonce tak daleko, že následně porušuje pravidla a karanténu, což si myslím, že je totální hovadina a astronauti jsou jistě dobře střeženi. Zajímavá role je to jistě pro Evu Green jejíž erotické scény z 300: Vzestup říše či Snílků jsou již pověstné. Právě jako nesmírně sexy herečka, která nepostrádá odvahu ke svlékání se v jiných filmech prezentovala. Tady chtěla ale působit přesně opačně a to se jí povedlo, i díky maskérům, naprosto skvěle. Rozhodně není sexy a vypadá naopak deprivovaně a strhaně, prostě obyčejná mamina, aby nic z předchozího nerušilo tuto roli. Film má nejspíš působit jako pocta astronautkám, které jsou na konci zvěčněny. Všechny měly rodiny a před sebou dlouhé dny, týdny i měsíce bez rodin. A tak si tvůrce, pochopitelně žena, pokládá otázku, zda to ženy - matky mohou vůbec zvládnout. Stejně zajímavé by pak bylo se podívat na muže, kterým najednou spadne do klína výhradní péče o potomstvo a navíc ještě dětský stesk po mamince.