Probuzení krys (1967)

...aneb když se z života stane pouhé přežívání a pro Velimira to takhle platí už pořádných pár let nazpátek. Ono se ale vyznat ve zdejší síti vztahů jde těžko, jelikož nikdy není jisté, kdo je na jaké straně, komu přesně o co jde a jak dopadnete může ovlivnit i blbá náhoda, tudíž Velimir se tu spíš celý film jen brodí světem, v němž nevíte, co odkud zrovna vyskočí. A ačkoli to má dost obrazů bídy a špíny lidské i materiální, oproti jiným nedokážu úplně říct, že by mi zvolená atmosféra (asi) dekadence přišla tak intenzivní. Nejspíš proto, že už jsem toho dost viděl, ale taky proto, že se to ve špíně začne víc brodit až později. Největším kamenem úrazu ale je, že to víc zase stojí na atmosféře, tudíž se na Velimira hůře napojuje, jelikož není jasné, co tehdy udělal špatně. Je to víc okamžité, současné, s minimálními odkazy na minulost postav, což by se sem naopak dost hodilo, protože by z toho byl skvělý psychologický námět. Následující Pavlovičův filmV pastije sice podobně laděn, ale tam je víc co rozvitěji mapovat. A jenom na brodění se temnotou doby vzniku až tak nejsem, když stojí hlavně na brodění. Proto taky nedám čtvrtou hvězdu, i když k ní mám blízko. Silné 3*

Som vďačný za každý film z bývalej Juhoslávie, či súčasných štátov tohto bývalého zväzku. Tento však bol prikrátky na silný príbeh a aj keď scény sami o sebe mi pripadali ako tak zaujímavé, filmu ako celku nemôžem dať viac ako priemerné tri hviezdy. Kvalita filmu odvysielaného na STV2 bola fakt strašná, tak na úrovni filmov z 30-40 - tych rokov alebo grotesiek z čias nemého filmu. 60%.

Realita bežného sveta režimov, hlásajúcich vrcholné oslobodenie bežných ľudí. V skutočnosti ich zasúva do bezútešnej atmosféry ošarpanosti, nefunkčnosti a zmaru. Zúfalstvo kvapká takmer z každého políčka tohto filmu. Je zreteľné nielen vo vzhľade budov a ulíc, ale rovnako aj v nedôverou presiaknutých vzájomných vzťahoch. Nik poriadne nevie, kto za koho kope a koho má za sebou. Strach a špina. Na opravu ufúľaných budov a kvapkajúceho vodovodného kohútika každý kašle, ale zabíjanie potkanov sa považuje za hrdinský čin, riešiaci mnohé z nahromadenej frustrácie. Pošmúrne podobenstvo sa odohráva v rámci príbehu exfuncionára, ktorý v minulosti azda patril k nadšeným budovateľom deziluzívnej všednosti. Po vylúčení z verchušky sa na vlastnej koži stretáva s realitou hlásaných hesiel v každodennom prežívaní neprivilegovaných.

Na Prebudenie krýs sa napriek tej všadeprítomnej špinavosti prekvapivo dobre pozerá. A to ešte aj navzdory tomu, že pokiaľ si neprečítate vopred obsah, nemusíte sa v deji vyznať. Nie je to totiž ten film, ktorý vás uchváti dejom, ale skôr atmosférou doby, ktorá je zobrazená ako prostredím, tak charaktermi ľudí. Hlavná postava pôsobí trochu komicky, rád si to rozdá s ľahšími dievčatami, rád si vypije a stále sa niekoho pýta, či nemá požičať peniaze. Asi sa nejedná o vrchol juhoslovanského spoločensky kritického filmu, ale ako názorná ukážka kinematografie tejto krajiny 60tych rokov za pozretie stojí. Najmä, ak máme s čím porovnávať v podobe našej novej vlny.

Tak toto nie. Balkánska tvorba mi býva trochu cudzia, ale toto už bolo príliš. Nepríjemné napohľad aj na pocit. Asi aj tá hrozná nekvalita obrazu aj zvuku bola schválna, lebo koncom 60-tych rokov nebolo možné prirodzeným spôsobom natočiť taký zlý obraz.