Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera (2019)

Martin Krejčí sa dostal k nakrúteniu amerického filmu s niekoľkými známymi hercami, čo si určite zaslúži potlesk. Možno ale mohol zasiahnuť do scenára Olivie Dufault a lepším spôsobom ho zdramatizovať. Film je príjemne melancholický a dobre sa naňho pozerá, avšak ťažko sa verí tomu, že po sérií trestných činov jeden z aktérov vyviazne bez trestu ako v rozprávke. Ale ak sa na Dobrodružstvá budete pozerať ako na rozprávku, nemusíte to považovať za chybu. Film je to veľmi staromódny, akoby sčasti z Nového Hollywoodu a sčasti z tvorby pre mládež z osemdesiatok.

Asi není moc českých režisérů, kteří točí v zámoří. O podobných lidech už několik filmů natočeno bylo, ale spíše v dalekosáhlé minulosti. Paul v tomhle ohledu ničím nevyniká. Nejprve čelí posměchu, pak se vydává na útěk. Zde je to kvůli matce, od které očekává řadu odpovědí. Na své pouti se potkává s mnohými podivíny. A protože i oni jsou jiní, stávají se přátelé. Důležité je, že mezitím však Paul, Aristiana a Rose udělají pár benzínek a obchodů. Osobně mi ale vadí, že je to prezentováno jako nějaká odplata světu za své chování k této trojici. I oni k tomu tak přistupují, že vlastně mají na loupeže právo. A co bud dál moc neřeší. I konec je takový nedomrlý. Je škoda, že jsme nesledovali nějaká skutečná dobrodružství, kde by následovalo něco hlubšího než kradení chipsů a dělobuchů, aby hlavní hrdina pořádně oslavil narozeniny. Protože ona ta dobrodružství zase tak podivuhodná ani obdivuhodná nejsou. Ani politováníhodná. Tím je pouze to, co musejí hrdinové prožívat i od vlastní rodiny a společnosti jako takové, omluvit tím však nelze jejich chování dál.

Pro mě je tento film velkým překvapením. Jméno režiséra jsem neznala, protože karlovarský festival mě nijak zvlášť nezajímá. Zezačátku jsem si říkala, jaký je to smutný příběh. Děti v pubertálním věku mají co dělat samy se sebou, i když jsou zcela zdravé. A co potom tento chlapec s ochlupením v obličeji, který je vyčleněný z kolektivu a nemá kromě táty nikoho blízkého. A on jako každý se potřebuje někomu svěřit, s někým si popovídat o tom, co ho trápí. Potřebuje kamaráda. Na své cestě za matkou, kterou nikdy neviděl, se setkává mimo jiné s dívkou Aristianou, která ho přijme takového, jaký je. Neposmívá se mu, jeho vzhled ji neděsí. Složitá a dobrodružná cesta mu sice nepřinese sblížení s matkou, ale dá mu odpovědi na mnohé otázky, které si klade. Optimistický závěr filmu nepůsobí násilně. Milý film s krásným hudebním a výtvarným doprovodem.

Archetypální příběh vyděděnce, který hledá sám sebe i své místo na slunci. Dospívající Paul se postaví sám za sebe a uniká ze spárů kolotočáře /Jesus z Big Lebowski/, když nedostává slíbenou odměnu. Na cestě za matkou potkává neortodoxní přátele, kteří jej přijímají právě takového jakým je a zažívá příhody za hranou zákonů společnosti, jež jej odmítá a trápí. U svého dědečka nalézá pochopení i potřebné odpovědi, aby dospěl a zůstal s těmi, se kterými je mu opravdu dobře.

Hezky zahrané, místy pěkná hudba, vizuál, ale příběh nestál za nic, z toho bych snad i já vytřískal víc. Navíc některé postavy i skutečnosti jsou v příběhu naprosto zbytečné a nudí, stejně jako praktický celý film. Nejlepší na filmu je velmi sympatické herectví Jaedena Martella s Eve Hewson, ale ty sami vše prostě zachránit nemohou, byť dělali co mohli a jsou jediným důvodem, proč se na film dá dívat. Hlavně že je splněná podmínka nějaké menšiny. Velká škoda a promarněný potenciál. Nynějších 63% si film za mě nezaslouží. Jedna hvězda za nápad, námět, vizuál a hudbu, druhá za herectví.