Pán a sluha (1938)

One man show J. Plachty, kterému skvěle sekunduje F. Krištof-Veselý a v druhé polovině filmu V. Trégl. Za mne se nejedná o takový skvost jako třeba Přednosta stanice nebo Nebe dudy, ale určitě neurazí a patří mezi ty lepší filmy meziválečného období. V hlavě mi určitě minimálně zůstane definice ´tříčtvrtečního abstinenta´  = Tři whisky a jedna soda :-)

Komedie o tom, jak mladý sportovec získal komorníka a to mu skoro zničilo kariéru. Tak se stal sluhou svého sluhy, nebo tak nějak. Později už jsem se v tom začala ztrácet. Několik scén tu bylo dobrých, souhra hrdiny a Jindřicha Plachty taky. Ale logika dostala zabrat a Eva Gerová v roli hrdinovi milé k lepšímu hodnocení nepomohla, takže hodnotím jako milý nenáročný průměrný film.

Za mne (trochu) zklamání. Nevím, nač spoléhal režisér, ale Velká jistota (Jindřich Plachta) to celé neutáhl, třebaže nezklamal. (Ale to on vlastně nikdy.) F. Krištof-Veselý se sice snažil, tentokráte ho ale s přehledem přehrál V. Trégl. Dá se ocenit neutuchající snaha (prvoplánového) Záporáka s motorkou, který dělal, co mohl, aby u slečny uspěl. Až dětinskou radost mi udělala závěrečná scéna, která – po mém soudu – nemá chybu :o) Očekávání lehkého víkendově-odpoledního pokoukáníčka bylo sice bezezbytku naplněno, ale hluchých míst bylo v bijáku víc než jsem čekal. Na druhou stranu, vnímám-li dobový kontext (r. 1938), šlo o vlídně angažovaný film, který stojí za vidění.

Príjemná predvojnová československá komédia o netradičnom dedičstve vo forme komorníka z Južnej Afriky. Produkcia je celkom dobrá, ale dosť poplatná dobe. Tradičná swingová hudba snímku ešte celkom pristane, ale napríklad na vychádzku člnom so slečnou by som si predstavoval podstatne romantickejšiu hudbu. Príbeh je naivný a herecké výkony s ním idú v jednom šíku. Jindřich Plachta je v ešte celkom presvedčivý ale aj v jeho prejave cítiť štipku naivity. Dobre obstojí ešte aj Václav Trégl v roli krajčíra/básnika lebo na jeho výkone leží celý humor tejto komédie. Role ostatných hercov sú postihnuté naivitou vo väčšej miere. Zábavu kazí hlavne Josef Ševčík, ktorý je zápornou postavou, ktorá mala byť zasiahnutá humorom najviac, ale scenáristovi to nejako nevyšlo. Dobový divák to videl asi trocha inak, ale dnes už to nestačí.

Zápletka je v základu velmi jednoduchá, ale aby byla funkční, musely se postavy zachovat poněkud nepravděpodobně. To je ovšem u předválečných komedií běžné. Tou přidanou hodnotou, kvůli které jim to divák odpustí, jsou opět herci. Trio Veselý, Plachta, Gerova jsem v poslední době viděl třikrát, ale jejich energie i verbální projev, se mi jen tak neomrzí. Na mé hodnocení má velký vliv nostalgie a sympatie, které vůči předválečným hvězdám chovám.