Pleasantville: Městečko zázraků (1998)

Prvotní nápad a vizuální stránka slibují víc, než kolik jsem nakonec dostal. Spíše než samotná myšlenka svobody jedince z toho nakonec vypadne americká obhajoba jinakosti, bez ohledu na to, v čem ta jinakost konkrétně spočívá, a tak je ta revoluce postavená třeba na sexuální promiskuitě, opuštění rodiny a nevěře. K tomu mi přijde, že samotná vnitřní logika světa Pleasantvillu (a stejně tak i logika proměny) občas hapruje a dílo spoléhá spíš na vizuální stránku (která skutečně zaslouží uznání) než na opravdu hlubokou myšlenku a nápaditost. P.S. Čech se samozřejmě nevyhne vzpomínce na Až přijde kocour.

Tento film je skutočne lahôdka. Kombinácia nostalgie, fantázie a spoločenskej satiry, ktorá aj po rokoch funguje výborne. Ako puberťák som to bral len ako zaujímavý nápad s čiernobielym svetom, no dnes vidím, aký originálny a inteligentný ten scenár vlastne bol. Myšlienka prechodu z čiernobieleho do farebného sveta symbolizuje prebudenie a slobodu, klasické, účinné klišé, ktoré bolo maximálne prirodzené. Herecké výkony sú výborné, tempo presne také, aké má byť. Je to film, ktorý sa nebojí byť iný, a pritom zostáva ľudský. Jednoducho krása v jednoduchosti, ktorá nestratila farbu ani po rokoch. Veľmi ma bavil Davidov vzťah so seriálovou matkou, bolo medzi nimi také nejaké puto.

Nedotažený námět je rozmělněný neúměrnou délkou filmu.1)  Bratři Strugačtí se v jedné z nejlepších knížek, co jsem kdy četl, v knížce Pondělí začíná v sobotu, zmiňují o cestách časem do budoucnosti a do minulosti. Na rozdíl od běžných fabulací se tam hlavní postava dostane i do světů literárních fikcí, jak byla minulost či budoucnost popisována v literatuře. Takové alternativní (polo)světy působí značně bizarně podobně jako svět televizního seriálu a městečka Pleasantville, do něhož se přenese středoškolák David. Strugačtí z podobného tématu rychle vycouvali a ponechali ve své knize jen pár vtipných postřehů._____ 2)  Ne tak scenárista a režisér 42letý Gary Ross. Nesporně lákavou myšlenku vytvoření paralelní skutečnosti uchopil, zpracoval a vrhl na televizní trh. Protože by asi její pouhý popis nepůsobil dostatečně akčně, přidal ještě změny v reáliích i ve společenských vztazích, k nimž v důsledku Davidova přenosu dojde. A zde je kámen úrazu. Změny nepůsobí věrohodně. Obrovské logické nesmysly mi zabránily o předkládaném ději byť i jen uvažovat, natož ho pak přijmout za svůj._____ 3)  Možná by bylo zajímavější proces obrátit a náš běžný život začít měnit ve smyslu nějaké ideologie či přesvědčení. Tam by se onen dramatický prvek mohl prosadit přesvědčivěji._____ 4)  Celý emancipační proces pak vyzněl jako hyperbolická aluze na boj za zrovnoprávnění menšin (jakýchkoli)._____ 5)  23letý Tobey Maguire (student David) mě udržel u obrazovky až do konce předlouhého snímku (30 minut bych vyškrtal).

Tento film je neuvěřitelná podívaná a exkurz do 50. let. Můj oblíbený Tobey, zde hraje mladého kluka, který miluje padesátkové seriály a jednoho večera poběží maraton v televizi na jeden z nich. Víc říkat nebudu, jen pochválím skvělá hudba, kostýmy, originalita, a kupodivu i velké poselství. Musel jsem kvůli tomuto počinu přehodnotit své oblíbené filmy. 10/10

Tomu říkám nečekané vítězství na všech frontách. Gary Ross mi po Daveovi nabídl další ukázku feel-good zábavy, jež okořenil o tolik skrytých es v rukávu, který tam hází jak sedmi v Prší, že už teďka mě má v podstatě v hrsti. Sice si zpočátku vypomůže kličkou tak velkou, že div ji vejpůl nezlomil, ale od té doby najede na takovou retro notu s přesahem do současnosti, vizuálně ždímá formu média na maximum a ještě do toho vhodil tři velká témata, co hýbají společností, že mu už jenom za to házím pět hvězd. Ne ovšem čistých, na to je po prvním zhlédnutí příliš brzy a kdo ví, jak mi napodruhé sedne veškerá přestřelenost konceptu, ale už teď je jasné, že pod 4 hvězdy nepůjdu ani omylem. A nezmění to ani epilog, kde jsem z důvodu absence vysvětlení přeci jen pocítil jistou dávku ošizení.