Ohnivá linie: Bitva u El Alameinu (2002)

Vynikající válečný snímek a zatím jeden z nejlepších co sami italové natočili. Už dopředu však upozorňuji, že se jedná převážně o psychologické drama o italských vojácích, co v Africe bojovali. Se vším všudy je tady jedna větší bojová scéna a nějaké to bombardování, takže ať nikdo nečeká našlapanou vojenskou akci. Mladičký, zidealizovaný nováček nastupuje na frontu mezi ostřílené hochy ve zbrani. Záhy však pochopí, že na válce není nic k fantazírování a čeká ho krutá a nemilosrdná realita. Realita, kdy úhlavním nepřítelem nemusí být vždy jen protivník, ale taky samotná poušť, spalující slunce nebo žízeň. Skvěle vykreslený příběh o skupině vojáků, jenž se musela potýkat se strasti války na úplně odlišné frontě než byla Evropa či Pacifik. Musím ocenit i samotnou hudbu, která všemu dává ten správný a depresivnější nádech. Vážně jsem nečekal, že budu až tak nadšen. Všem fandům válečným filmům z období WWII mohu jen a jen doporučit.

Sympatická talianská výpoveď o útrapách vojny v Afrike. Pohľad na útrpenie talianskych vojakov v suchej horúcej púšti odkázaných samych na seba, s úplavicou, vodou smrdiacou od nafty , varenou ryžou plnou múch (preto ju jedli v noci) a napokon odkázaných na seba v marnom boji proti útočiacim Angličanom. V tejto bitke prišli Taliani o kompletné tri divízie. Záverečny menný zoznam s podmanivým soundrackom hovorí za všetko.

Velmi dobrý, na italskou produkci výborný válečný film - v němž válka hraje jen vedlejší roli. - Vlastně tu není nic pro milovníky vojenských filmů. Hlavním motivem je zde jakýsi návrat k základní fyzické racionalitě - a zároveň fatalismu, k vlastnostem nezbytným pro přežívání/vegetování v extrémních podmínkách. Divák tohoto filmu si - téměř na vlastní pocit, může představit jak by se on v takových podmínkách choval. Jak by se zbavoval návyku mytí vodou, a učil se přežívat dlouhé dny ve stavu duševní otupělosti, dokud jej z ní nevytrhne podnět v podobě výbuch granátu nebo nepřátelského útoku. A pak jde najednou nikoliv o nic, ale naopak o všechno. - Chválím velebnou, téměř kosmickou hudbu, málo ideologie a žádné fráze.
p.s. Svým způsobem tenhle film ukazuje, proč je člověk pánem tvorstva. Každé jiné zvíře by se na to dávno vykašlalo.

Jistá podobnost s Tobrůkem zde je. Italovům se však jejich pokus povedl mnohem lépe, než náš propadák. Film není zrovna plný srceryvných scén, velké akce ani neuvěřitelných efektů. Má ale jedno velké plus. Je neuvěřitelně realistický a rozumně podaný. Zde nenajdete jako v amerických válečných filmech nesmrtelné, neporazitelné a neuvěřitelně morální američany. Nebo jejich neschopné a šíleně kruté protivníky. Zde nikoho nehaní ani nevyzdvihují. To hodně smazává všechny nedostatky.

No konecne po extremnej dlhej dobe som narazil na taliansky vojnovy film, kde sa to uz da aj sledovat a nie pretrpiet drahocenny cas pri nejakom braku. Tu ma to aj oslovilo, co sa tyka deja filmu a je to tiez vkusne zapasovane osudmi talianskych vojakov pri strastiplnej snahe zdolat horuce peklo africkej puste.