Odosobnení (1968)

S ikonami jsem měl odjakživa problém. A to i ve filmu (jako například v Andreji Rublevovi od Tarkovského). Vždycky jsem věděl, že v nich mám něco vidět, vyčíst, mě však skrytá (?) poselství či krása ikon jako taková úspěšně míjela. Konkrétně v tomto dokumentu mi měl být nápomocen hlas vypravěče, který mně vše vysvětlil do nejmenších detailů. Jenže s výjimkou toho, co ukazují ruce/prsty, případně snad i užití barev, mám stejně ten pocit, že lidé v ikonách odjakživa hledali a nacházeli víc, než v nich skutečně je, a proto mi přišlo úsměvné, jak košatě se o významech pan vypravěč rozvykládal. Možná to souvisí i s tím, že jsem zapřisáhlý ateista, proto se mnou i doprovodná hudba nic neudělala, nicméně celkově na mě tento dokument nezapůsobil a za tu nepříliš valnou informační hodnotu (tedy toho, co jsem byl ochoten přijmout), nemůžu dát víc než 2*.(24.09.2015)

Odosobnené výrazy tvárí na ikonách. Znázorňujú duchovnú podstatu svätosti a neprirodzené osvetlenie ich tvárí symbolizuje plameň ožarujúci ich zvnútra duchovnou silou. Dokument informačne zhutnenou formou oboznamuje o ikonách, charaktere ich maľby a premenách v priebehu času. Obdobný dokument toho istého režiséra s názvom Ikony je v porovnaní s Odosobnenými informačne síce diétnejší, ale duchovne silnejší. Niekedy však väčšie zdôraznenie duchovnej stránky zobrazovaného deja či predmetu na lepšie hodnotenie nestačí. Pretože ikony netvoria gros osobného maliarskeho ani duchovne inšpiratívneho interesu, osobne považujem informačne tento hutný krátky film za takmer dokonalý. Informuje o podstatnom a obdivne metafyzickú omáčku redukuje na nevyhnutné minimum.(19.12.2013)