Nobadi (2019)

Pustil jsem si ten film kvůli tomu, že jsem v Rakousku šest let žil a tudíž znám rakouskou mentalitu, alespoň takovou, jaká byla v druhé polovině 80. let. Rakušáci se tehdy vesměs vyznačovali zdravou xenofobií, ani Čechy moc nemuseli. Už tehdy bylo v Rakousku hodně Turků a Arabů. Nějaký čas jsem se kamarádil s kurdskými migranty v naději, že mezi nimi objevím vyznavače jezídismu, ale bohužel to byli samí komunisté. Zkrátka chci říci, že jsem získal povědomost také o blízkovýchodní mentalitě. Takže k tomu filmu: Rakouský důchodce. Divákovi se naznačuje, že jde o příslušníka nižší společenské vrstvy. Pozná se to podle vybavení bytu, ale hlavně podle toho, jak se pořád rozčiluje nad drahotou a počítá každé euro. Není lakomý, je prostě jenom nemajetný. Z toho je třeba vyvodit, že není ani nijak zvlášť vzdělaný, protože jinak by během svého života vydělal víc peněz, takže by si teď žil líp a na vykopání pařezu by si místo kulhavého čmouda najal rakouskou firmu. Pozor, klišé: xenofobně smýšlející lidé jsou převážně osoby s nižším vzděláním. Poznamenávám, že to ani zdaleka neplatí absolutně; třeba bývalý korutanský zemský hejtman Jörg Haider (viz Wikipedie) byl vzdělaný člověk. Hostilní jednání starce k migrantovi se náhle změní v přátelské. Dědek na něj nejdřív míří pistolí a šacuje ho, jestli nic neukradl, ale pak ho pozve, aby u něj doma přespal a dokonce mu ošetří zranění na noze. Změna jeho postoje se objasní postupně. Stařec kdysi pracoval v koncentračním táboře (dost možná jako pomocný zdravotní personál na klinice experimentální medicíny MUDr. Mengeleho) a mladý muslim, jemuž velmi záleží na utajení jeho identity, pracoval pro západní okupanty v Afghánistánu. Solidarita mezi válečným zločincem a kolaborantem překoná rasové předsudky. Konec však není idylický, nýbrž tragický.

Film o snaze pomoci, která se však nevydařila. Konec filmu není pro slabé povahy.

Typicka uchylarna MADE IN AUSTRIA.

Sprvu sa to javí ako klasický konflikt medzi frustrovaným bohatým domorodcom a chudobným utečencom. Príbeh sa však začne uberať iným smerom, ako nahovárajú zvyky a to bolo to dobré pre film. Otázkou je, či tvorcovia nešli až príliš ďaleko...

Spociatku sa jedna o typicku nudnu stredoeuropsku geriatriu. SPOILER (ale radsej to ani nepozerajte): od momentu ked dedo, stary nacek, udusil snurou od telefonu svoju veterinarku, len aby zohnal medicinu pre afganskeho migranta, islo o absurdny paskvil. Strata casu, ako som tusil.