Nebraska (2013)

něco mezi umíráním a nuděním se v čekárně na finančáku.. tyhle filmy reflektují skutečný svět, a já skutečnou realitu nesnáším, jen mi to opět připomene, že stárnout je prostě na hovno, a dost to kritizuje honbu za fatamorgánu v podobě milionů, za které se samozřejmě nenadřeme a spadnou nám do klína jak velký čurák v trenclích nebo lepších zítřků, ale dobře víme, že to tak nikdy nedopadne a budou prostě jen dny. Kurva, jak geniální. V týdnu bych si pustil tohle, jako “všední a malý” film který smrdí civilně než by měl, takže se hodí na úterní večer, kdy je pátek ještě v nedohlednu. Na pátek něco, co boří realitu a přepisuje filmové dějiny, třebaPo zániku Země..

Jeden z nejlepších filmů co jsem viděl. Téměř každá scéna je zapamatováníhíodná. Doufám že je to slovo. Kompresor. Bolavá noha. Bratranci. Hudba. Hřbitov. Restaurace. Kompresor. Stacy Keach v každé scéně. Bruce Dern v každé scéně. June Squibb. Kompresor :D Hudba je fenomenální. Film neustále osciluje mezi smíchem a pláčem, někdy obojí najednou. Závěrečná katarze je luxusní a přitom jednoduchá. Film na opakované shlédnutí.

Film, ktorý poľudšťuje socky. Alebo aby som nebol taký krutý...ktorý ukazuje jednoduchých ľudí v tej najčistejšej podobe so všetkými neduhmi, malosťami a závislosťami a snaží sa nám ich priblížiť sympatickým a úsmevným spôsobom. A tým, že to režíruje Alexander Payne, sa to filmu aj darí. Generačný vzťah otca so synom je prvotriedne zobrazený v ich vzájomnej neschopnosti komunikovať. Pričom syn si stále k svojmu starému a senilnému otcovi hľadá cestu. A celá tá road movie okolo absurdnej zápletky sa odvíja veľmi pekne a uveriteľne. A hoci niektoré scény sú podané prvoplánovo ( potlesk v reštaurácií - výsmech v bare) umocňujú vo finále dobrý pocit. Je vtipné vidieť, že veľa vecí sa skrátka nemá ako vyriešiť, pretože ľudia - hlavné tí malomešťania, sa skrátka meniť nemôžu a nebudú. A že jediné čo má zmysel je trošku ľudskosti. Aj na bizarné priania. Dern a Forte sú vo svojich úlohách fantastickí. Poteší aj ústredný hudobný motív a vedľajšia úloha Odenkirka a Squibb. Som veľmi rád, že aj keď si tento raz Payne scenár nenapísal, Nebraska do jeho filmografie skvelo zapadá.

„Co kdybychom se jeli podívat na Mount Rushmore?„ / „Je to jen hromada kamení. (...) Nepřijde mi to hotový. Vypadá to, jako by to někoho ani nebavilo dělat. Jediný Washington má nějaké to oblečení, jinak to odflákli. Lincoln nemá ani ucho!“Takovými vtipně výstižnými hláškami, uštěpačnými postřehy a svébytný pohledem na život oplývá hlavní hrdina. Bavilo mě, jak již lehce senilní Woody v podání Bruce Derna nešetří sebejistým nadhledem ani v trpkých situacích, co chvíli mě úspěšně rozesmíval, ač mi záhy v daných scénách (či později při vzpomínce na ně) došlo, jak se situace reálně má, třeba jak ten úraz v bytě měl navzdory prvnímu tvrzení vážný důsledek, jaký smutek se skrývá za Woodyho alkoholismem, přestože v jeden okamžik působí, že oproti svému synovi pije již výhradně s gustem a radostí. Woodyho žena posléze překvapí tak nestoudatými móresy, až si myslíte, že ti dva tvoří dokonalý pár, přestože od počátku víme, jak často odlišně asi vypadá běžná podoba jejich vztahu. V tomto filmu snad není výraznější černobílé postavy, kterou by šlo pojmenovat jedním přívlastkem, v každé se mísí různé vlastnosti, občas i cosi negativního (u Woodyho zatvrdlost, u jeho přítele Eda kapánek přetvářky a pod.), o to větší kouzlem na mě všakNebraskaoplývala, když mi poskytla možnost silného soucitu snad s každou postavou. Vtipné situace a hlášky se stávají tak pevnou součástí příběhu, že s jejich odplynutím snad vždy odplynul i podnět k hlubšímu poznání postav či zamyslení se nad jistými hodnotami. Už déle jsem neviděl film, v němž by si komedie a drama tak úspěšně podávaly ruky po celou dobu a pevně si je stískaly až do nenásilně dojemného závěru. Černobílý zůstal snad jen vizuál, ten mi ovšem díky mnoha pěkným záběrům a zvláštní nezávislé atmosfére kloubící retro styl se současnými reáliemi (tak jako příběh spojil vedle sebe postavy ze dvou rodinných generací) silný dojem jen podpořil. Krásná pohlazující záležitost.[95%]

Stařík se z málo pochopitelného důvodu vydává na poměrně dalekou cestu. Podobný námět je použit ve snímkuPříběh Alvina Straighta. Oba zdobí moc pěknákamera, vynikající a ne nepodobnáhudba,a pointa jež naznačuje, že člověku který má už více za sebou než před sebou stačí ke spokojenosti vlastně málo(pokud nejde o malého českého človíčka ve frontě na zlevněný cukr nebo sledujícího večerní Zprávy). Rozdíly jsou samozřejmě v barevném provedení Alvina, v tom že do Nebrasky necestujeBruce Dernsám, ale u mě je to nejvíc v sympatiích kestaříkůmv hlavních rolích. ZatímcoRichard Farnsworthjako malotraktorista Alvin je moudrý a rád své dlouhým životem nabyté zkušenosti používá aniž by je vnucoval,Woody je zdegenerovaný alkoholem, často se u něj setkáváme s pózou nepřítomnosti, ale není zase až tolik otravně zmatený jako napříkladstařecz filmuVzpomeň si. Možná je to tím že jsem Nebrasku shlédnul poprvé, takžeje možnéže po dalších projekcíchzvednu hodnocení. Každopádně, mít doma takovou paní jako má Woody, tak piju ještě víc než teď...