Děti moje (2011)

[3,5*]"I don't want my daughters growing up entitled and spoiled. Liz always accuses me of stinginess, but I agree with my father:Yougiveyourchildrenenoughmoneytodosomething,butnotenoughtodonothing."Vydarená vzťahová dramédia z atraktívneho prostredia Havajských ostrovov, zaradená v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Hlavný hrdina Matt King (výborný George Clooney) je sympatický, stále vyrovnaný chlapík, ktorý všetko zvláda s rozvahou. V poslednej dobe ale tá jeho rozvaha dostáva poriadne zabrať, keď nestačí, že je jeho žena v kóme, že sa musí snažiť urovnať svoj vzťah s poriadne svojhlavými dcérami (výborná staršia Shailene Woodley, ale páčila sa mi i mladšia Amara Miller, obe riadne živly), ktoré dlhé roky pre svoju vyťaženosť dosť zanedbával, ale ešte k tomu všetkému zisťuje, že svoju ženu vlastne nepoznal, keď sa jej nekalé tajomstvá z minulosti začnú postupne vyplavovať na povrch. Páčil sa mi ten príbeh s jeho zvratmi, páčilo sa mi aj to rozvíjanie vzťahov (hlavne Matta s jeho staršou dcérou Alexadrou), už podstatne menej sa mi páčila tá vtieravá, nepríjemne lepkavá havajská hudba (snáď s výnimkou jednej tradičnej piesne v záverečných titulkoch, tuším "Hi'ilawe" sa volá). No a to "správne" finančné rozhodnutie v závere mi pripadá ako dosť veľké klišé a v tom príbehu tak akosi navyše. Z hercov sa mi ešte pozdávala sympatická Judy Greer (Julie)  v menšej role."Isn't the idea of marriage to make your partner's way in life a little easier?Forme,itwasalwaysharderwithyou,andyouarestillmakingitharder...lyingthereonaventilatorandf*ckingupmylife!"

Payneovi to stejně jde nejvíc v těch citlivějších tišších momentech, a proto je vlastně celý film tak působivý. Když se začnou chrlit emoce, nějak mi to přijde tuctovější a přestávám tomu věřit. Jeho génia vystihuje krátká scéna s plačícím Clooneym snímaná svrchu aniž bysme viděli jeho tvář, jenom ho slyšíme a k tomu hraje harmonická kytara, provázející celým filmem, která netlačí na danou emoci v dané scéně, ale je tak nějak furt stejná, plyne jako život sám a někdy může znít více a někdy méně smutně, prostě podle toho co si do ní divák dosadí sám.

Další z těch případů, kdy se to na papíře tváří jako komedie, ale když se smrt a bolest zhmotní, když vidíte slzy a bolest postav... . Vím, existuje výraz dramedie, ale za mě je to trošku podvod. Děti moje jsou především o procesu odpouštění. V tomto případě ztíženému faktem, že vám s tím ten druhý nepomůže, protože je v komatu. Takže se nemůžete prohádat k očistnému tichu, které se rozhostí buď na konci vztahu nebo těsně před smířením. A do toho jsou tady děti a taky všichni příbuzní, kteří na Matta tlačí, aby je učinil bohatými. S tím souvisí jakási vlastenecká linka o nakládání s dědictvím, s půdou předků. Za mě už je tam trochu navíc. Nebo se jí naopak nedostalo tolik prostoru, aby bylo to prolnutí s příběhem Matta a jeho rodiny funkční. Rozumím potřebě Hemmingse zakomponovat to do knihy a asi i rozpakům scénáristů pokud zvažovali, zda si z knihy nevzít jen to vztahové drama. Za mě by odseknutí této linky velmi prospělo stopáži a zhutnilo by vše kolem zajímavých a dobře zahraných postav. Víc by vynikly opravdu dobré a silné momenty, kterých nebylo málo. V mnoha ohledech je to dobrý film. Fungují herci, dialogy, atmosféra Havaje... . Nebýt té poloslepé odbočky k pozemkům, která byla nejspíš v knize mnohem lépe popsaná a měla větší význam pro celkové vyznění příběhu, nejspíš by to u diváků zarezonovalo víc. Ale čistě pocitově...není to tak zásadní výtka, aby mi zkazila celkový dojem. Sledovat to bylo zvláštním způsobem očistné. Jeden z nemnoha filmů, na které se jistě ještě podívám.

Prvý krát som si všimol, žeGeorge Clooneypodáva fakt excelentný výkon. Úloha mu presne zapasovala a charakter svojej postavy dokázal predviesť silnou presvedčivosťou, bez ktorej by bol film ľahko priemerný. Jeho kompaktnosť s uveriteľnosťou príbehu prospieva skvelo fungujúcej atmosfére, kde všetko pôsobí byť podané s citom a vhodnou mierou. Dovolím si tvrdiť, že na ňom je aj film z väčšej časti postavený. Výkony zvyšku osadenstva totiž nijak nevyčnievajú ani ho nedorovnávajú. Výborne obsadenáShailene, ktorej nádych prináša do príbehu prvok realistickosti, aj keď je zasadený klišovito na Havaji, v sorte bohatých ľudí s kopou voľného času snažiacich sa riešiť bežné problémy obyčajných ľudí zabalené do ohraného prostredia a rutinných zvratov. Lepší scenár vyniká v podaní informácii a bočných príspevkov ostatných postáv do hlavnej časti obsahu. Chcelo by to viacLillardaa menej tlaku na city, ktorý tu nie je na správnom mieste dostatočne efektný.

Jedním slovem: Autentické. Sledujeme chlapa po padesátce s dvěma dcerami, kterým ne zcela rozumí a velmi chce s nimi navázat vztah. Současně řeší zodpovědnost za půdu, která mu byla svěřena a lásku k ženě, která se s ním chtěla rozvést, ale po nehodě je v kómatu a umírá. Je to celé velmi lidské a film nic nezakrývá. V jedné scéně například George Clooney utíká. Většina tvůrců by běh hlavního hrdina zobrazila cool, tento film vůbec. George Clooney má na nohou škrpály (které na Havaji nosí evidentně každý) a jeho běh vyznívá komicky smutně. Celý film statečně přijímá kritiku, kterou mu různí lidé hází na hlavu, protože obhájit se a vyslovit pravdu by vůči těmto lidem bylo kruté. Je to chlap, který dělá, co považuje za nejlepší. Trpí, ale bojuje. Snaží se chápat ostatní. Snaží se být férový k ostatním. Má můj velký respekt. ■ Desetiletá Scottie mi byla velmi sympatická - připomínala mi bezprostředním chováním Alexandru, jednu z mých vlastních dcer. ■ Ani postava, která by mohla být negativní, není v The Descendants bez lidskosti - ano, je docela zbabělec, avšak upřímný. ■ Při sledování mi došlo, že je film velmi americký - ukazuje americký individualizmus. Lidé žádají řešit své problémy bez ohledu, že někdo jiný prochází těžkou životní situací - oni sami jsou na prvním místě. Lidé cpou jiným své názory a žádají, aby se tito těmito názory zabývali. Jiné, než u nás. I v tomto je film autentický. ■ Líbí se mitato recenze.